V roce 1999 kulminovala válka na území Kosova a Metohije, kdy jugoslávské vojenské a policejní síly potlačovaly ozbrojenou vzpouru kosovských Albánců, kteří chtěli prostřednictvím násilných akcí, vyvražďování a vyhánění srbského obyvatelstva Kosovo ovládnout, zakročilo ve prospěch Albánců NATO a tehdejší Jugoslávii téměř tři měsíce bombardovalo. Přestože aliance slibovala, že bude útočit pouze na vojenské cíle, opak se stal pravdou a terčem náletů se staly mnohé civilní objekty včetně porodnice, škol, nemocnic, televize či osobních vlaků. Výsledkem bylo zhruba dva a půl tisíce civilních obětí včetně mnoha desítek dětí.
Jste ještě schopni zajistit si dostatek kvalitního jídla?Anketa
V Maďasku byl tehdy premiérem Viktor Orbán, poprvé ve své kariéře. Vládu řídil ve stejném období jako u nás Miloš Zeman, tedy v letech 1998 - 2002. Nyní se po více než 23 letech dostala na světla dosud neznámá a šokující fakta. Prezident Spojených států Bill Clinton tenkrát žádal Orbána, aby Maďarsko zaútočilo na Srbsko. Orbán prý čelil silnému tlaku, kterému odolal i na základě pomoci německého kancléře Gerharda Schrödera. Důvodem USA žádaného vojenského napadení Srbska ze severu prý bylo, aby útok srbskou armádu zaměstnal a ta neměla tolik možností bránit se leteckým útokům.
“Řeknu něco, o čem nikdo nevěděl. V roce 1999 mělo Maďarsko napadnout Srbsko. Viktor Orbán mi to potvrdil a řekl, že to mohu veřejně sdělit. Americký prezident Bill Clinton po něm žádal, stejně jako Britové, aby napadl Srbsko ze severu, čímž by nám rozdělili vojenské síly dole z Kosova na sever k Vojvodině, což Viktor Orbán odmítl, čelil velkému tlaku, kterému odolal na základě pomoci Gerharda Schrödera. Poté Orbán cestoval do Velké Británie, kde měl oficiální rozhovory s premiérem Blairem a zastavil se navštívit Margaret Thatcherovou. Zazvonil jí na dveře, Thatcherová otevřela a řekla mu, že jí vadí, že odmítl zaútočit na Srbsko, protože kvůli tomu zahyne víc britských vojáků,” řekl veřejně na tiskové konferenci prezident Srbska Aleksandar Vučić.
Psali jsme:
Kolem Kosova a Metohije se poslední měsíce diskutuje čím dál častěji. Důvodem je především fakt, že výrazná část západních zemí na jednu stranu nadále pomáhá kosovským Albáncům v tom, aby proti platnému mezinárodnímu právu budovali svůj “stát” na srbském území Kosova, a z druhé strany mluví o tom, že není možné, aby Rusko porušovalo územní celistvost Ukrajiny. “V čem je územní celistvost Ukrajiny lepší nebo důležitější než územní celistvost Srbska? Je to pokrytectví,” opakuje často srbský prezident a další tamní političtí představitelé.
Precedent Kosova používá i ruský prezident Putin, když říká, že pokud se mohli kosovští Albánci územně odtrhnout od Srbska, nevidí důvod, proč by se ukrajinští Rusové z Donbasu a dalších oblastí nemohli odtrhnout od Ukrajiny. Podle Bělehradu je právě toto důvodem, proč Západ aktuálně tlačí na Srbsko, aby se Kosova vzdalo a umožnilo jeho přijetí do OSN a dalších mezinárodních organizací. “Chtějí Putinovi vyrazit z rukou jeho argument, ale my se Kosova nikdy vzdát nemůžeme,” zní ze srbské vlády.
Součástí nejnovějšího západního tlaku na Srbsko je návrh Francie a Německa. Ten ve stručnosti spočívá v tom, že Srbsko přestane bránit v přijetí Kosova do OSN a výměnou za to bude zrychleně přijato do EU a získá příliv investic. I kdyby na to Bělehrad přistoupil, nemá žádné záruky, že po přijetí Kosova do OSN či Rady Evropy by skutečně došlo k naplnění slibu o rychlém vstupu Srbska do Evropské unie. Ta totiž v minulosti opakovaně stupňovala svoje podmínky a poté, co bělehradská vláda splnila požadované, místo přijetí do EU jen přišly nové a nové požadavky.
Srbský prezident se k tomu vyjádřil jednoznačně. “V tuto chvíli neexistuje vůle v srbském politickém vedení, a dokud jsem prezident, nebude existovat vůle za přijetí nezávislosti Kosova a členství Kosova v OSN. O mnoha dalších věcech se můžeme bavit, oni si vždycky vymyslí něco nového, ale vždy to bude v rozporu s mezinárodním právem,” sdělil nedáno Aleksandar Vučić.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Výborný
