„Už dávno nežijeme ve společnosti, ve které lidé od 18 let pracují a zakládají rodiny. I tehdy, když mladý muž dosti obvykle už ve svých 21 letech živil ženu a nějaké to dítě, byla hranice plnoletosti v 21 letech. Bylo to tak správně, přestože i tak toho moc o životě nevěděl, nicméně už asi věděl, co je potřebné k životu a určitě neměl ani část z dnešních adolescentních názorů, byl tedy pro politiku daleko vyspělejší než dnešní mladí,“ míní. Dnes podle něj končí puberta mnohdy až ve 30 letech, do té doby jsou to jen adolescentní názory bez zodpovědnosti za rodinu, život v iluzích a virtuálním světě. „To není proto, že by tito mladí byli zaostalí, to je proto, že věční studenti a mamánci, děvčata jezdící po světě a měnící partnery, aniž by měla rodinu, to je způsob života, který je adolescentní. Škola a vědomosti o velkoměstech světa nejsou nutné v souboru vědomostí nutných k rozhodování o politickém směřování. Informace z internetu a mobilu jsou iluzorní, spíše jen názory někoho jiného nebo přímo virtuální svět,“ popisuje. 

 

Potřebným souborem vědomostí se dle Podrackého stávají až zkušenosti se sociální skutečností země, ve které žijí. „A to ne teoreticky na základě ideologie získané na zahraničních školeních některé ze Sorosových organizací, ale na základě tvrdé zkušenosti s prací a rodinou. Sklon k nezodpovědnosti a anarchistickým nápadům je u současné mladé generace více než zřejmý, a to i v politice nejmenované strany. Nic, co by podporovalo rodinu, nic, co by bylo ve prospěch společnosti, jen technikálie nebo anarchistické postmoderní vize. Ale strany, které mají zkušené politiky, by snad mohly mít více rozumu. Pokud ho nemají, je za tím nějaký účel, nějaký rozvratný cíl. To, co lze mladým odpustit, je neodpustitelné u starých zkušených politiků, protože tam je viditelný záměr,“ domnívá se.

 

„Ne nadarmo je „konflikt generací“ mezi starými politiky, kteří prošli životem buď politickým, nebo podnikatelským, a těmi, kteří byli zvoleni davem mladých v současném adolescentním věku (do 30 let). To nejsou jen generační rozdíly v kulturním chápání života, rozdíly v oblibě hudby, výtvarného umění, oblékání a vzhledu, to jsou naprosto odlišné hodnoty. Zatímco staří mají ještě vztah ke společnosti, cítí se být její součástí, jsou do určité míry schopni se pro ni obětovat, to už je u mladých jen řídce přítomno. Žijí sami sebou, zajímá je jen jednotlivec, společnost jakoby nepotřebují. To je samozřejmě krásný přechod k revolucím a anarchii. Zvláště, když je osloví vhodný lídr. Sounáležitost absentující ve vztahu k národu se projeví v semknutých akčních skupinách. To mohou být fotbalové kluby stejně jako politické nebo ideologické organizace,“ upozorňuje Vlastimil Podracký.