„20. ledna 2017 přesně tři minuty po poledni nastal nezvratný konec éry typicky liberálně vyhýbavého vyjadřování. Z brutálně nacionalistického, rasově štváčského inauguračního proslovu, který jako by vystřihli z katastrofického filmu, uplyne pouhých třicet vteřin, a všem, kdo si snad ještě stále mysleli, že mají co do činění s prezidentem jako každým jiným, na kterého se vztahují běžná pravidla, náhle dochází, že písničkou, na kterou celou dobu tančili, byl vřískot poplašného zařízení,“ konstatuje Penny s tím, že Amerika se za jediný týden přiblížila autoritářské kleptokracii.
Následně podotýká, že Trump za krátkou dobu své vlády stihl nejmocnější národ na světě spoutat korporátními otěžemi, uvrhnout celý politický systém v chaos, z úřadu prezidenta udělat terč posměchu a miliony životů podupat jako mocí posedlý slon, který neumí nic jiného než vytrubovat své vlastní jméno.
„Jako by teď bylo všechno jednodušší. Teď už můžeme tenhle pomstychtivý, násilnický nový nacionalismus, tuhle válku proti ženám a menšinám nazývat pravým jménem, nepůsobit přitom elitářsky anebo úplně mimo. Je celkem jasné, kdo ony elity jsou a co mají v úmyslu – všechno, co naslibovaly, a nejen to,“ poznamenává dále autorka.
Komentuje následně Trumpův dekret, ohledně zákazu vstupu muslimů do země. „Obyčejní Američané, kteří nápad na nevpuštění teroristů za hranice země třeba i podporovali, teď v reálném čase sledují, jak je vstup do USA odpírán milionům lidí. Zaměstnanci Silicon Valley jsou odvoláváni z práce. Na letištích zůstávají trčet akademici ze všech možných oborů. Držitelé Zelené karty a občané s dvojí národností se nemůžou vrátit domů z dovolené. Rodiny se všemi potřebnými dokumenty jsou posílány zpátky do válečných zón. A tisk je u toho, aby veřejnosti nic neuteklo,“ zmiňuje Penny.
Podle jejích slov by nás teď mělo zajímat to, jak to celé zastavíme, a kde se začne. „Zájmy vlády se ani zdaleka neshodují se zájmy americké pracující třídy. Když už totiž tohle korporátní vedení dostalo, co chtělo, na obyčejný pracující lid jakékoli barvy kůže a vyznání zvysoka kašle,“ konstatuje.
„Děje se něco neuvěřitelného: úplně poprvé za dlouhých osm let se všichni, kdo nejsou extrémní pravičáci, sjednotili pod praporem odporu. V San Francisku se na letišti setkávají místní zákonodárci a magnáti s tisíci protestujících. Rozhořčení a zmatek se vytrácejí a lidem začíná docházet, že odpor není dobrý jen pro jejich duši – lze jím totiž vážně něčeho dosáhnout,“ zakončuje se slovy, že odpor funguje.
„Je ještě příliš brzy na to, aby se dalo s jistotou říct, co z téhle nové energie odporu vzejde, zda neztratí na síle, jaká bude odezva, jaká nová hnutí se z toho kotle lidových nepokojů zrodí. Zatím ještě neuběhly ani dva týdny. Už teď je ale vidět, že Američanů připravených přijmout tenhle nový stav jako normu stále ubývá, a přestává být pochyb o tom, že na ‚tady a teď‘ skutečně záleží,“ uzavřela.
Původní text ZDE.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: vef
