„Spojené státy se obávají nárůstu vlivu Číny, proto své spojence od vstupu do AIIB odrazovaly. Debakl je pro Washington o to větší, že až na Japonsko jeho přání nikdo z významných spojenců nevyslyšel,“ konstatuje Fleming-Williams. Číně se podařilo v důsledku hospodářských reforem nastartovaných v roce 1978 nashromáždit obrovský finanční fond ve výši 3,8 bilionu dolarů. „Nyní se Čína snaží přecházet od modelu spoření a investic ke spotřebě. Jinými slovy, Čína usiluje o to, stát se příštími Spojenými státy,“ píše americký analytik.

Čína má obrovské finanční prostředky a rozjela spoustu regionálních programů. Americký Kongres se v posledních pěti letech neshodl na tom, jestli by měla Čína získat v Mezinárodním měnovém fondu větší hlasovací práva, která by reflektovala její ekonomický vliv. Proto se podle Fleminga-Williamse raději rozhodla vytvořit vlastní bankovní instituci s mezinárodním přesahem, místo aby se snažila posílit svůj vliv v existující Asijské rozvojové bance. A tak vznikla AIIB. Státy, které se k AIIB připojily, si tak zajistily efektivní přístup k obrovskému čínskému trhu. Jedni z klíčových spojenců Spojených států, Austrálie a Velká Británie, si spočítali, že se jim vyplatí riskovat nesouhlas Washingtonu. To je skutečně signál napovídající, že by mohl být současný status quo ohrožen.