„Skutečná reálná sazba (alespoň u dluhopisů) se ale soustavně nachází výš, a to i přes všechny snahy centrálních bank o její snížení. To, že skutečná sazba leží nad sazbou rovnovážnou, znamená, že ve vyspělých ekonomikách pokračuje období nízkých investic a poklesu hrubého domácího produktu pod jeho trend. Centrální banky ve snaze tuto nerovnováhu napravit jen vytvořily bubliny. Stalo se tak během internetové bubliny na konci 90. let, během hypotéční bubliny a možná se tak děje i dnes na trhu s dluhopisy“, pokračuje článek.

Pokud je teorie dlouhodobé stagnace pravdivá, bude popsaný stav trvat dlouho a „řešení nepřijde prostřednictvím flexibility cen a sazeb, jak tvrdí klasické modely či modely keynesiánské (podle nich by to trvalo déle než podle těch prvních). Nulová hranice sazeb totiž sazbám brání v dalším poklesu a klesnout nemohou ani mzdy a ceny. Síly, které rovnováhu obnovují, zde tedy nefungují“, píše deník. „Ve výsledku by tedy měly sílit hlasy po fiskální stimulaci. Ben Bernanke po Summersově projevu uvedl, že dlouhodobá stagnace není pravděpodobná, protože veřejný sektor bude mít vždy projekty s pozitivní mírou návratnosti. Ty by byly financovány dluhopisy, jejichž výnosy se budou blížit nule a dluh by tak byl udržitelný“, popisuje možný vývoj.