Gott dle Skramlíka pomáhal lidem celý život – krásnými songy, vzbuzováním emocí a také tím, že jako idol byl nevyvratitelným pilířem naší doby. „Byl jistotou. Zbožňovala ho moje maminka stejně jako já, i když jsem byl spíš rocker, ale vůči jeho majestátu jsem si nikdy nedovolil ani ceknout. Milovaly ho vždy i moje děti, milují ho i má už pubertální vnoučata. Protože on je pro Čechy a Slováky jako Beatles pro celý svět. Spojuje několik generací láskou bez ohledu na hudební vkus, víru, smýšlení,“ poznamenal Skramlík.

A všímá si toho, jak se po jeho skonu stali všichni pozitivní a psali o lásce. „Karel Gott nás svým skonem osvobodil od rozkacené Grety, od hromžení na Evropskou unii, kritiky na vládní a prezidentskou suitu, od strachu z terorismu, islámské a uprchlické invaze, od věčných stížností na drahotu v krámech, od obav z elektronického fašismu, hackerství a věčného internetového špehování. Vsadil bych se, že od úterka klesla během těchto pár dnů i zločinnost. Všiml jsem si, že se i cizí lidé začali víc zdravit, pánové začali plnit vůči neznámým dámám povinnosti vyplývající z etikety, chovatelé psů se na procházkách se svými mazlíčky přestali hádat, víc se dávali do řeči a víc se na sebe usmívali. Do úterka skoro všichni na někoho nadávali a mluvili o tom, koho a co nemají rádi. Ze dne na den převážilo téma, koho milovali a milují,“ dodal Skramlík.