„Hukot. Divák má chvíli pocit, že spravedlnost přece jen existuje. Jan Šott potvrdil svou pověst nekompromisního, neprodejného soudce. Pěkné,“ reaguje komentátor na verdikt odsuzující Víta Bártu na osmnáct měsíců s třicetiměsíčním odkladem a Jaroslava Škárku na tři roky nepodmíněně za podvod a křivé obvinění.
Ve skutečnosti prý ale verdikt představuje obří prohru české politiky. „Navíc každý soudný člověk cítí, že něco přece jen není v pořádku,“ pozastavil se Fendrych a pokračuje vysvětlením. „Škárka, ten méně důležitý, ten patlal, kterému nikdo nevěří ani nos mezi očima, dostal 3 roky natvrdo. Přitom konstruktérem véček a jejich ABL politiky, šmírpolitiky, byl právě Bárta. Každému minimálně myslícímu tvorovi je jasné, že si Bárta některé poslance kupoval, že je uplácel, aby poslouchali.“
Spravedlnost kulhá
Tento výsledek je však důsledkem nastaveného systému soudů, který soudí výhradně na základě důkazů, nikoliv toho, co „se ví“. V tomto případě však důkazy pro Bártovo tvrdší potrestání nestačily. „Odtud plyne, že spravedlnost kulhá. My, šokovaní diváci, neposuzujeme důkazy podle paragrafů. My nosíme v hlavách, mozcích, všecky ty informace o Bártovi, jeho VV, jeho klace a suitě, o propojení s bezpečnostní agenturou, o metodách, které používali, o sběru kompromitujících materiálů, odposleších, sledování politiků, o všem tom bártohnusu,“ dodává.
„Ovšem soudce Jan Šott a jeho senát? Klobouk dolů a díky za takové rozsudky. Jen víc a houšť,“ uzavřel Martin Fendrych.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
