Januš ve svém komentáři pokládá otázku, která je podle něho dlouhodobě na stole. "Zda se (nejenom) veřejnoprávní publicistika má do takovéto polohy vůbec kdy dostat. A když už se něco takového děje, měly by se rovněž držet standardy, které musí být právě pro justici určující: tedy hledat 'spravedlnost' nestranně a bez počátečního rozhodnutí, na čí straně je vlastně pravda," poznamenal Januš.
Následně zmínil konkrétní příklad - když pořad zpochybnil rozhodnutí Ústavního soudu v kauze zámku Opočno. Reportáž dle jeho slov byla vystavěna tak, že divákovi muselo být jasné, "kde je pravda". "Nestandardně se tvůrci pořadu chovali třeba k dřívější šéfce Exekutorské komory ČR Pavle Fučíkové a do centra pozornosti se opakovaně vrací třeba i reportáž o údajném udavačství jedné z lidických žen," poznamenal Januš.
"O pomyslných mediálních soudech a o tom, že v dnešní rychlé době nebývá v řadě skutečných i umělých kauz rozsudek tím nejdůležitějším, se toho napsalo už hodně. Nikdy asi nepřimějeme všechny k tomu, aby skutečně respektovali jednu ze základních právních zásad stanovující v trestních kauzách presumpci neviny, a pokud možno ji akceptovali i v jiných sporech, třeba těch, které se týkají majetku. Musíme se ale pozastavovat nad tím, když tyto základní hodnoty při své práci úplně nedrží novináři. I na základě jejich výstupů si totiž veřejnost vytváří obrázek o fungování jednotlivých lidí i firem, což pro ně může být společensky i byznysově likvidační. I když je soudy později zprostí obžaloby, bezdůvodné šrámy na reputaci často zůstanou," uzavřel Januš s tím, že je v pořádku upozorňovat na všelijaké nepravosti, ale v seriózních pořadech a zejména na veřejnoprávní televizi nemůže platit, že když se kácí les, létají třísky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
