Máte za sebou první rok ve funkci starosty. Jak byste ho ve stručnosti hodnotil? Považujete jej z hlediska prosazení svých priorit za úspěšný?

Máte pravdu, rok utekl jako voda, a byť nejsem přesvědčený, že je třeba se už ohlížet, o flashback se pokusím.

Především jsme chtěli docílit toho, aby v zastupitelstvu pominuly některé tu více, tu méně oprávněné animozity a aby všechny volební subjekty společně hledaly cesty k řešení problémů. Věřím, že se nám to všem daří, jako příklad bych uvedl bezvadnou spolupráci s hnutím Společně pro Rakovník při snaze o odstranění architektonicky nepříliš povedené rampy na náměstí. Mezilidské vztahy jsou tím, čeho si vážím nejvíce.

Za další výrazný úspěch považuji již připravovaný návrat AČR do rakovnických kasáren. Tím samozřejmě pomíjí hrozba vytvoření rozsáhlé sociálně vyloučené lokality. Navíc příchod cca 600 vojáků z povolání znamená další pracovní místa, potřebu dalšího rozvoje bytového fondu i infrastruktury a nezanedbatelný je i příliv kupní síly.

Myslím, že za zmínku stojí i naše snaha o zaměstnávání lidí, kteří jsou v evidenci ÚP. Na sezonu jsme jich měli pro Údržbu městských komunikací Rakovník nasmlouvaných 15, další čtyři jsme zaměstnali při městské policii jako pracovníky prevence kriminality. V součtu jsme se tedy dostali na cca čtyřnásobek předchozích stavů.