Starosta Šternberka: K začlenění Romů do většinové společnosti jsem skeptický

Pane starosto, jak byste hodnotil uplynulý rok a váš první rok v čele města?

Začnu stereotypní odpovědí - jsou oblasti, kde jsem s tím, co se podařilo, spokojen a naopak jsou i oblasti, kde spokojen nejsem vůbec. Jednalo se o druhý rok, kdy jsem byl v čele našeho města.

K tomu, s čím spokojen nejsem, bych zařadil hlavně vnímání pocitu bezpečnosti ze strany občanů, nedostatek různorodých pracovních míst v regionu, nedostatek finančních prostředků na rozvoj majetku města a v neposlední řadě převládající pesimistická nálada ve společnosti.

Naopak jsem velmi spokojen například s výstavbou nové mateřské školky, se začínající rekonstrukcí kulturního zařízení, s tím, že se nám podařilo najít prostředky na postupné opravy komunikací a chodníků apod., a to vše bez úvěrů, bez zatěžování budoucnosti města.. Jsem také velmi rád, že díky řadě aktivit fyzických osob, občanských sdružení, organizací města Šternberka a hradu Šternberk se v loňském roce konalo poměrně hodně kulturních a společenských akcí, zejména v historickém centru.

Před koncem roku schválilo také zastupitelstvo nový územní plán. Jste vy osobně s konečným výsledkem spokojen a co hlavního se tak ve městě v nejbližší době změní?

Územní plán určuje, jaké aktivity, činnosti mohou v dané lokalitě, části města, pozemku být. Zcela jasně vymezuje, zda je konkrétní pozemek určen k zástavbě, rekreaci, jako komunikace nebo je třeba k podnikání. Neznamená to však, že přijetím nového územního plánu se rázem ve městě něco změní, spíše se nově vymezují možné směry dalšího rozvoje města. Územní plán je tak vyjádřením vzájemné shody nad dalšími možnostmi rozvoje města, do jeho tvorby a konečné podoby totiž promlouvá řada dotčených orgánů, organizací a samozřejmě také občanů.

Jaké jsou vaše plány pro ten letošní rok?

V letošním roce nás čekají komunální volby. Další rozvoj města tak bude záležet na prioritách nových zastupitelů. Do konce volebního období chceme pokročit v rekonstrukci kulturního domu, zahájit opravy komunikací (ul. Masarykova, Krampolova, most u Městského klubu, ul. U Horní brány…), pokračovat ve větších opravách komunikací pro pěší. Žádné větší investiční akce ani opravy dále pro letošek neplánujeme.

Na podzim jste neúspěšně kandidoval do sněmovny. Byl jste zklamán výsledkem? A především, jaké jsou vaše politické priority do budoucna? Přeci jen letošní rok je supervolební.

Na podzimní volby jsem se díval zcela realisticky a s tímto jsem vstupoval i na kandidátní listinu. Mou jedinou ambicí bylo reprezentovat ODS a pomoci lídrovi naší kandidátky. Výsledek voleb jsme více méně předvídali. Spokojení s ním určitě nejsme, ale podobný výsledek se dal předpokládat.

Nyní nás čekají komunální volby a já uvidím, jaké vysvědčení mi i mým kolegům v těchto volbách vystaví občané města.

Jak jste se vyjádřil před volbami pro PL: ,,ODS je i dnes stranou s výraznou členskou základnou, ve které také vzrůstala velká nespokojenost s naším směřováním a osudem.“ Překvapuje vás tak osobně, že mnozí vlivní členové ODS opouštějí? A co si myslíte o myšlence integrace pravice, že by se měli znovu spojit lidé, kteří dříve z ODS odešli kvůli tomu, že ustupovala z pravicových pozic, a angažují se nyní v jiných projektech? I Václav Klaus hovoří o nutnosti integrace autentické pravice.

To, že někteří vlivní lidé dnes opouští ODS, nevidím tragicky. Důležité je formovat znovu program ODS, důsledně ho propagovat a prosazovat. Lidé odchází a přichází. Pokud se nám podaří znovu postavit důvěryhodný program ODS, pak máme šance oslovit i nové osobnosti, autority. Souhlasím s názorem na integraci pravice, je to jediná možnost proti dnes silnému levicovému trendu, zaměření a smýšlení.

I vás trápí rostoucí napětí mezi majoritou a minoritou ve městě, vaše možnosti situaci ovlivnit jsou ale omezené. Sobotkova vláda ale nyní považuje za jednu ze svých priorit boj proti sociálnímu vyloučení. Bude prosazovat provázané řešení sociálního bydlení a předcházení bezdomovectví, sociální pomoci a terénní práce, poskytování dávek státní sociální podpory a hmotné nouze, inkluzivního vzdělávání, politiky zaměstnanosti, boje proti zadlužování, bezplatné právní pomoci a poradenství, zabránění zneužívání sociálního systému např. v podobě obchodu s chudobou v předražených ubytovnách. Domníváte se, že svým slibům dostojí? A je něco, co mezi navrženými opatřeními vy osobně postrádáte?

Přiznám se, že nejsem expert na sociální politiku. Celou problematiku vnímám spíš z lokálního pohledu. Systém výplaty sociálních dávek udělal před několika lety obří krok zpět. Úřady práce dnes vyplácí násobky objemu dávek, co vyplácel dřív stát prostřednictvím měst. Systém by měl tvořit záchytnou síť pro skutečně potřebné, měl by být cílený a výplata podpory pečlivě vážena, na druhé straně by měl motivovat k aktivitě v hledání si práce, rekvalifikaci. Přijde mi absurdní, že dnes jsou komunální politici mnohdy kriminalizováni za nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky, byť se jedná o částky v řádu jednotek nebo desítek tisíc korun. Stát tu ale veřejnými prostředky mnohdy bez důsledné kontroly, efektivity a hospodárnosti plýtvá v řádech větších objemů.

To samé je v oblasti různých neziskových organizací, které poskytují pomoc sociálně slabým v oblastech vzdělávání, prevence, rekvalifikací, právního poradenství apod. Nechci, aby to vyznělo tak, že je všechny kritizuji, ale když vidím, kolik z nich čerpá prostředky EU, státu, kraje a projdou naším městem, kde několik měsíců působí, pak se často ptám na výsledný efekt. Stát by měl nastavit jasný systém a tento systém prosazovat, kontrolovat jeho funkčnost, dopady a podle toho jej usměrňovat. Přijde mi, že za poslední roky se v této oblasti nic systémového nedělá, rozjel se tu spíš byznys různých organizací a neziskovek.

Budu se zájmem sledovat, jaký konkrétní systém bude navržen a pak jej budu hodnotit.

A jak se ve městě osvědčili asistenti prevence kriminality, kteří jsou ve městě od loňského roku?

Já osobně je vnímám pozitivně. Pomáhají tam, kde není potřeba „ozbrojeného“ policisty nebo strážníka, tj. ráno a odpoledne u škol, pohybují se mezi dětmi, mládeží, ale i seniory. Jsou v kontaktu také s osobami bez přístřeší, osobami závislými na drogách.

Otázka na závěr: Jak se díváte na problematiku Romů a takzvané politické korektnosti?

To není otázka na jednu krátkou odpověď, ale chcete-li krátce… Romové jsou etnikum se svou vlastní kulturou, zvyklostmi, stylem života. Podobně jako jiná etnika, komunity v České republice. Můj názor je, že není možné neustále hovořit o jejich začleňování do většinové společnosti. Jejich kulturu, mentalitu nezměníme, nevčleníme je zcela mezi většinu, já osobně se spíš tedy bavím o soužití této menšiny s většinou. Tímto směrem je potřeba se ubírat. Samozřejmě nelze paušalizovat a zobecňovat, klást automaticky rovnítko mezi některé jevy ve společnosti a mezi etnikum, ale na druhé straně bychom se neměli bát nahlas říct, že zkrátka zastávají jiné hodnoty, jiné názory, mají jinou mentalitu a z toho mohou vyplynout jak negativa, tak pozitiva.