„Jsem vždy nesmírně překvapen, když slyším, jak by se měla komunita postarat o každého jedince a celé jejich rodiny. Tento dojem je rozšířen zejména mezi lidmi, kteří vychovávají své děti bez partnera. Všichni tito lidé považují za naprostou samozřejmost, že o ně bude postaráno,“ píše Buschkowsky s tím, že jde zejména o klienty úřadů práce, kteří jsou v politicky korektním jazyce nazýváni jako lidé nevyhovující podmínkám pracovního trhu. „Těch označení je v běžné němčině ještě mnohem víc, ale znamenají jedno a to samé: lidi bez peněz, s antisociálním chováním a mnoha dalšími méně či více vážnými problémy, vzhledem ke kterým nejsou schopni se zařadit do společnosti.“
Další skupinu lidí podle starosty Neuköllnu tvoří ti, kteří považují sociální systém za standardní zdroj svých příjmů. „Je podle nich zcela normální, že si chodí pro peníze na úřad, aby si následně mohli zakoupit jídlo, pití, nájem, energie a oblečení. Zkrátka a dobře, jsou to podvodníci, kteří sociální systém zneužívají. I kdyby to snad nebyl případ každého žadatele o azyl, tak zvyk pobírat sociální dávky a mít fakticky zakázáno pracovat z něj později udělá profesionálního příjemce dávek, který je v těchto věcech zběhlejší více než zaměstnanec úřadu práce,“ uvádí autor knihy. Tvrdí dále, že tyto peníze přitom nejsou jediným příjmem ve většině rodin. „Jak by jinak mohlo tolik nezaměstnaných mužů ve čtvrti Neukölln jezdit v automobilech v hodnotě 100 000 eur?“ podivuje se.
Ukázky z knihy, které vydal známý německý deník Bild, najdete ZDE, ZDE, ZDE a ZDE
Systém nezdaněných příjmů je podle Buschkowského mohutně rozšířen. Švindlování a podvody prý nepatří k ničemu nestandardnímu a jsou součástí celého systému. „Platby státu jsou považovány za nezbytnost, která je ovšem systematicky obcházena. V těchto kruzích neexistuje žádný princip soudržnosti. Je prakticky nemožné tímto nepřehledným houštím podvodů a předstírání proniknout. Například na našem úřadu práce ve čtvrti Neukölln evidujeme 80 000 klientů, ale k dispozici máme jen čtyři terénní pracovníky,“ vysvětluje starosta a dodává, že to naprosto znemožňuje přicházet s restriktivními opatřením. „Navíc tato síť je založena na rodinných vazbách a nikdo zvenčí do ní nemá přístup.“
„Celé to je o sférách vlivu mimo rámec německého právního řádu. Tyto komunity jistě vyznávají nějaké normy a hodnoty, bohužel však ne ty naše. Stejně tak mají členové této komunity své vlastní vnímání toho, ke komu by měli být loajální. Není to společnost a stát, ale jedině jejich rodina. Pouze na jejích zájmech záleží. Německé normy uznávají jen do té doby, dokud jsou pro ně užitečné. Poté jsou nahrazeny rituálními zvyky a tradičními formami chování s nesmírně autoritářským dopadem. V takové fázi je potom německý styl života nazván špatným a nevěřící jsou za něj podrobování nelítostné kritice,“ kritizuje Buschkowsky.
„Sdělení, která těmto minoritám adresujeme, jsou projevem naší slabosti a vyznívají často absurdně. Když kancléřka apeluje na imigranty, aby respektovali naše hranice, chápou to oni jako gesto podřízenosti,“ tvrdí starosta a poukazuje na šest let staré reformy manželského práva. „Od roku 2009 už není v Německu zakázáno manželství založené čistě na náboženském základě. Turecká právnička Seyran Ateová zcela správně tento krok považuje za pobídku k šíření muslimské polygamie v Německu. Něco takového je dokonce zakázáno i v Turecku a vede pouze k tomu, že jsou ženy zbaveny svých základních práv. Z hlediska rovnosti pohlaví jde o obrovský krok zpět k pravěku,“ je přesvědčen Buschkowsky.
Život se dle jeho názoru stává v Německu pro různé malé darebáky mnohem snadnější. „Dalším pozoruhodným příkladem, jak se naše společnost rychle a pokorně podřizuje jiným, je vyhláška v jednom berlínském detenčním centru pro mladistvé. Jelikož 70 % z jeho klientů jsou imigranti, nebudou nadále dostávat vepřové maso. Z náboženských důvodů tedy přímo v Berlíně zakázali vepřové maso. Jasně, je to vlastně logické. Menu diktuje většina. Umím si ovšem představit, jak by to vypadalo, kdyby byla situace opačná. Kdyby tam bylo umístěno 30 % muslimů, byly by jim nabízeny klobásy? Těžko. To by přece nebylo správné.“
„Sdílím postoje starosty Rotterdamu Ahmeda Aboutaleba, který jasně říká, že o zákonech Nizozemí nebude s nikým diskutovat. „Kdokoli, komu se nelíbí, může odejít do jiné země, kde se bude cítit lépe,“ cituje Buschkowsky v závěru úryvku z jeho knihy, který byl publikován v německém deníku Bild a poté přeložen do angličtiny na serveru Gates of Vienna.
Psali jsme:
autor: pro
