Ministerstvo vnitra od záměru zřídit v městě pobytové středisko ustoupilo. Obavy z imigrantů ale nejsou mezi Čechy ničím neobvyklým a panují i v ostatních městech, která jsou v souvislosti s umístěním uprchlíků skloňována. Má tak podle vás současná situace vůbec nějaké řešení? Podle jakého klíče byste umísťovala uprchlíky v rámci ČR, tak aby se současně zamezilo koncentrací imigrantů v místech, která nejsou tak atraktivní, což nahrává vzniku dalších vyloučených lokalit?

Příliv uprchlíků do Evropy není novinkou loňského roku. Již několik let máme možnost sledovat zprávy o lodích plných migrantů, které přistály u evropských břehů. Množství ale nebylo tak velké, abychom se znepokojovali. Znepokojovat jsme se však měli. Podle mého názoru je největší problém v ochraně jižní vnější hranice schengenského prostoru. Pokud nedojde ke změně směrem ke zlepšení ochrany hranice, budou následky pro Evropu nedozírné. Dobře si pamatuji dobu, kdy se Česká republika stala součástí tohoto prostoru a spolu s polskými partnery jsme tuto skutečnost oslavovali na naší společné hranici. Na hranicích s Rakouskem jsem však při cestě na jih ještě dlouho cítila nespokojenost s tím, že nás mají pustit bez kontroly. No a dnes putují Evropou zástupy lidí, o kterých nic nevíme, a představitelé EU kritizují nejvíce ty státy, jež se snaží bránit zájmy svých občanů a vlastní hranice chrání. Pro Českou republiku i Evropu vidím jen jedno řešení, a to důsledně dodržovat všechna pravidla azylové politiky, důsledně kontrolovat všechny osoby, které bez oprávnění překročí naši státní hranici. Důkazem, že naše republika takto postupuje a mezi migranty se tato informace šíří, je jejich malý zájem o Českou republiku. Situace se však může v jarních měsících změnit a státní orgány musejí mít připraveny kapacity pro umístění migrantů v případě potřeby. V současné situaci bude rozhodování státu velmi těžké. Většina obcí na svém území takováto zařízení nechce a chtít nebude. Umístění migrantů do zařízení mimo zastavěná území měst považuji za dobrý nápad. Většina žadatelů o azyl v místě, kde čekají na vyřízení své žádosti, pobývá jen omezenou dobu a po úspěšném ukončení azylového řízení hledá svůj domov v rámci celé České republiky. Myslím si, že ke vzniku vyloučených lokalit, tak jak je u nás známe, by v tomto případě dojít nemělo.

Když jste se vy sama poprvé dozvěděla o tom, že by v Králíkách mělo vzniknout azylové zařízení. Jaké byly vaše první myšlenky?

Na jednu stranu jsem chápala snahu státu využít svůj majetek pro věc, kterou musí řešit, na druhou stranu jsem měla obavy o to, jak malé pohraniční město takovou situaci zvládne. Už v době, kdy bylo rozhodnuto o zrušení výchovného ústavu v Králíkách, jsme ve vedení města diskutovali o možnostech využití objektu a byli jsme si vědomi toho, že je to objekt vhodný např. i pro umístění azylového zařízení. Je však pravda, že jsme to považovali za menší zlo než vznik nekontrolovatelné ubytovny pro naše vlastní nepřizpůsobivé občany (občany České republiky). Myslím, že hlavně proto jsme už na jaře roku 2015 v zastupitelstvu přijali usnesení požádat o převedení areálu do majetku města.