Lidé si podle Kříže zvyknou stejně tak, jak si zvykli, že „jezdí po rozbitých silnicích, soudy soudí pomalu a mizerně, že pošta a České dráhy fungují tak, jak fungují, že se dotují zbytečnosti, že policie více dbá na vybírání pokut za rychlou jízdu než o bezpečnost silničního provozu, že je stát obere na důchodech, že si je stát pěstuje na daně, aby stát byl bohatý a oni chudí…“ „Zvyknou si zřejmě i na to, že z deklarované péče státu o jejich zdraví (za jejich peníze) nakonec zbyde jen nutnost ušít si doma provizorní roušky,“ poznamenává.

Sám řadí společenské elity do čtyř kategorií. V té první jsou podle něj lidé, kteří chtějí vládnout a čerpat z toho výhody, přičemž „jejich společným rysem je nedůvěra v obyčejné lidi, cítí se být povoláni k tomu, aby určovali ostatním, jak mají žít“.

Druhou skupinou jsou ti, kteří jsou na financování ze státu závislí, či je pro ně silný stát výhodnější. Jednat se má o některé lidi z akademické sféry, úředníky a také o část sportovců, umělců, neziskovek, podnikatelů a dalších profesí, lidí, kteří se nechtějí „trápit s přesvědčováním platících zákazníků na volném trhu“.