Nejdůležitějším tématem americko-ruského jednání v Rijádu byla podle Štefce bezesporu budoucnost rusko-amerických vztahů, využití surovinových zdrojů na bývalých ukrajinských územích obsazených Ruskou federací i téma ukončení války na Ukrajině.

Nepozvání EU k jednacímu stolu v Rijádu bylo podle jeho slov logické hned ze dvou důvodů: „Za prvé, EU a evropských zemí NATO se týkalo jen minimum projednávaných témat. A za druhé – kdo by se vlastně měl těchto jednání zúčastnit? Vedení EK? I když se tak snaží navenek tvářit, nereprezentuje politicky ani diplomaticky členské státy EU, které mají, aspoň zatím, stále ještě svou samostatnost a svrchovanost. EK nemá ani atributy, ani výkonné orgány nebo pravomoci skutečného státu a stále platí slova Henriho Kissingera ze sedmdesátých let: ‚Komu mám zavolat, když chci mluvit s Evropou?‘“ píše ve svém facebookovém komentáři.

Svou argumentaci vysvětluje tím, že účast představitelů jednotlivých států EU by podle něj nedávala smysl, neboť se jednání prakticky netýkalo evropských zájmů. V tomto kontextu zmiňuje nedávnou pařížskou schůzku, svolanou prezidentem Macronem, která podle něj nebyla ani o míru, ani o bezpečnosti: „Samozřejmě nejednali o míru. Naopak. Domlouvali se, jak sehnat peníze, zbraně a munici na další pokračování bratrovražedné války mezi Ruskem a Ukrajinou a také jak povzbudit Zelenského, aby neztratil nervy a hrál dál svou životní roli velkého státníka a bojovníka proti rozpínavosti Ruska,“ uvedl s tím, že setkání dokonce zahrnovalo diskuse o potenciálním vyslání vojáků armád evropských států přímo na Ukrajinu.