Poměrně značnou pozornost a obavy vzbuzují plány amerického prezidenta Donalda Trumpa, který chce pro Spojené státy získat arktické Grónsko. Nejedná se přitom o ambici novou, Trump zájem o Grónsko projevil už během svého prvního mandátu, tehdy ale nebyla jeho slova brána vážně. Dnes, když Trump neskrývá svou ochotu měnit pravidla hry, jak se mu zachce, jsou jeho slova brána o dost vážněji.
Dle uvažování Trumpa jsou pro Grónsko možné dvě cesty, USA nebo Rusko s Čínou.
Which way, Greenland man? https://t.co/G0NnJdZRJK pic.twitter.com/TLmOwst6M6
— The White House (@WhiteHouse) January 14, 2026
Proč má Trump o Grónsko takový zájem? Na první pohled je Grónsko arktická pustina, kde žije jen o trochu více obyvatel než v české Opavě. Jak ale vysvětluje ve svých článcích pro magazín ATM analytik Štěpán Kotrba, Grónsko a celý arktický region nesporně důležitý je. A světové mocnosti v něm již mají hodně nainvestováno, zejména Rusko.
Rusko investuje do severu
To i během války na Ukrajině do rozvoje arktických regionů investovalo 25 miliard dolarů ročně, za uplynulých deset let celkem 85 miliard dolarů a do roku 2050 se předpokládá suma v hodnotě 210 miliard dolarů. 9 miliard dolarů pak investovaly ruské soukromé společnosti.
„V Arktidě byla vytvořena největší světová svobodná ekonomická zóna. Podle některých údajů by zde do roku 2030 mohl objem HDP přesáhnout 500 miliard dolarů. Největší investice se odehrávají na poloostrově Jamal. Spolu s regiony Jakutsko, Krasnojarsk, Komi, Něnec a Murmansk představují tyto oblasti 80 % arktických investic,“ informuje analytik.
Rusko si dle něho již dlouho uvědomuje i vojenský význam Arktidy. „Proto nyní obnovuje někdejší sovětské základny a staví nové. Absolutní prioritu má obrana perimetru poloostrova Kola, aby byla zajištěna schopnost přežití nosičů jaderných zbraní – nukleárních ponorek,“ uvádí Kotrba. Rusko také počítá s tím, že hlad po surovinách bude pokračovat, tedy je potřeba, aby v severských oblastech fungoval průmysl a byly obydlené. Jenže v těchto regionech je hustota zalidnění malá a jsou v nich jen tři města s populací větší než jeden milion lidí, nemluvě o tom, že počet obyvatel v nich klesá.
Rusko pak velmi silně investuje do flotily ledoborců, včetně jaderných. „V petrohradských loděnicích se stavějí čtyři ledoborce, které by v budoucnu měly mít základnu v Murmansku. Do roku 2035 má mít Rusko podle prezidenta Putina 13 těžkých civilních ledoborců, z toho devět s jaderným pohonem,“ informuje Kotrba.
„Prezident Trump již v lednu 2025 v reakci na tento vývoj prohlásil, že Spojené státy hodlají v počtu ledoborců předstihnout Rusko a pořídí pro pobřežní stráž 40 velkých jednotek, načež v březnu již zmiňoval počet 48. Rozšiřují se také přístavy na obou stranách arktické lodní trasy – Murmansk na poloostrově Kola, Sabetta jako součást projektů Jamal a Petropavlovsk-Kamčatskij na poloostrově Kamčatka,“ doplnil.
Bohatství pod zemí
Objem zdrojů v oblastech je přitom obrovský. „Arktida obsahuje odhadem 90 miliard barelů ropy a 47 bilionů m3 zemního plynu. Jen zásoby plynu v Jamalsko-něneckém autonomním okruhu představují 80 % ruského zemního plynu a 15 % světových dodávek. Rusko má největší prokázané zásoby plynu na světě, osmé největší zásoby ropy a druhé největší zásoby uhlí. Je čtvrtým největším světovým výrobcem elektřiny a čtvrtým největším světovým výrobcem jaderné energie. Ve druhé polovině 21. století má být jen objem těžby ropy v Arktidě srovnatelný s objemem těžby v Perském zálivu,“ shrnuje analytik s poznámkou, že různé cíle jako vrtné plošiny, přístavy, zásobníky a produktovody je třeba chránit, do čehož Rusko také investuje značné prostředky.
Všichni mají zájmy
„Přítomnost USA i států aliance NATO v Arktidě je každopádně od konce studené války spíše symbolická. Vojenská strategie Washingtonu považuje politiku Ruské federace a Číny v oblasti za destabilizující faktor. Nicméně USA nemají převahu ani po vstupu Finska a Švédska do NATO, nesnaží se o ni a dlouho ji zřejmě mít nebudou. Vojenská strategie Kremlu v Arktidě se zabývá ochranou a obranou svých zájmů bez ohledu na mínění kohokoliv,“ uvádí. A dodává, že své projekty v Arktidě má také Čína, ale jsou většinou ve spolupráci s Ruskem.
Příčinou války na Ukrajině je i rozšiřování NATO, řekl Filip Turek v Kyjevě. Vadí vám, že to řekl?Anketa
Peking proto oblasti věnuje stále větší pozornost. Jeden ze tří čínských polárních výzkumných ledoborců Xue Long uskutečnil v roce 2017 pro ČLR první kompletní obeplutí Arktidy „ruskou“ Severovýchodní a „kanadskou“ Severozápadní cestou. V roce 2024 se opět Severovýchodní cestou vydaly dvě čínské nákladní lodě provázené ledoborcem Xue Long 2 na samostatnou plavbu do Rotterdamu. Tato trasa je o více než 40 % kratší než přes Indický oceán a Suezský průplav,“ informuje analytik. Objem dopravy přepravovaný po severní mořské cestě přitom stále stoupá, podle Kotrby dosáhne do roku 2050 20 % objemu celosvětového obchodu.
Trumpovy plány
Donald Trump chce dle analytika Grónsko také proto, aby na jeho území vybudoval tzv. Golden Dome for America, tedy systém chránící USA před útokem ze vzduchu. „Hrozba útoku hypersonickými střelami a střelami s plochou dráhou letu (SPDL) či dalšími pokročilými leteckými prostředky zůstává tou nejkatastrofičtější hrozbou, které čelí Spojené státy,“ připomíná Kotrba exekutivní příkaz Trumpa z ledna minulého roku. Ale hrozbou jsou také kamikadze drony nebo tzv. vesmírné zbraně.
„Tyto hrozby pro USA se koncentrují především v západní oblasti Arktidy, na kterou navazuje prakticky neobydlená oblast severních teritorií Kanady a Grónska. Ta je proti vzdušným úderům prováděným technologicky pokročilými systémy, jako například vyspělými SPDL, a to včetně hypersonických, chráněna pouze minimálně nebo vůbec.
USA navíc musí v Arktidě počítat nejen se stávajícím, vcelku předvídatelným Ruskem, ale i s jeho hypotetickým rozpadem na nestabilní státy. Za značnou hrozbu je považována i možnost odpalu pokročilých útočných vzdušných prostředků z ponorek či civilních nákladních lodí třetích zemí, plujících nikým nepozorovány Severozápadní cestou,“ upozorňuje analytik s tím, že problémem jsou i vlády Norska, Dánska a Kanady, které příliš dají na ekology a neumožňují stavbu na permafrostu či těžbu surovin. Nároků na území v arktických oblastech je u OSN pak podáno hned několik.
„To, co bylo kdysi věčně zamrzlým oceánem, je nyní místem pro průzkum ropy, plynu a nerostů, jejich těžbu a transport, investice v miliardách dolarů do výroby energie, rozvoj rybolovu, nákladního tranzitu, ale dokonce i cestovního ruchu,“ konstatuje Kotrba a jedním dechem dodává: „To vše vyžaduje i řádově více vojenských výdajů, protože region se může snadno stát (vzhledem k neujasněným hranicím výlučných ekonomických zón a šelfů) centrem konfliktů. Tání ledu zvyšuje ekonomický i vojenský význam Barentsova, Čukčského a Beringova moře i Beringova průlivu.“
Přičemž USA zatím chybí polární kapacity a technologie, na rozdíl od Ruska. Například ledoborce, plovoucí nukleární elektrárny, kompaktní pozemní jaderné termočlánky pro radarové stanice a další vojenská zařízení. Dále se jedná o civilní telekomunikační technologie, strategické komunikační a navigační systémy použitelné za polárním kruhem a vícevrstvou PVO s dostatečným dosahem. USA mají pouze dva funkční ledoborce, z nichž jeden je starý 50 let.
Dle Kotrby je v Grónsku 43 z 50 kriticky důležitých nerostů, u kterých ministerstvo energetiky USA deklarovalo, že u nich hrozí narušení dodavatelského řetězce Čínou. Ta chce v Grónsku také těžit kovy vzácných zemin, aby si udržela monopolní postavení. „Peking nabízí masivní investice, poněvadž si chce udržet kontrolu nad 90 % celosvětového trhu vzácných zemin. Chce být tzv. blízkoarktickým státem, jak o tom hovořil generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Číny Si Ťin-pching, takže soupeření musí Washington brát vážně,“ soudí analytik.
Soupeření mocností
„Národní obranná strategie USA z roku 2018, vydaná administrativou Donalda Trumpa, stanovila velkou mocenskou soutěž jako nejvyšší prioritu ministerstva obrany. Za hlavní konkurenty jasně označila dva státy – Čínu a Rusko. Text konstatoval, že Spojené státy považují za možné použít síly NATO v Arktidě k odstrašení potenciálního agresora,“ upozorňuje pak. Ale v roce 2024 byla schválena nová arktická strategie.
Ohrozil Trump zásahem proti Madurovi mezinárodní právo?Anketa
„USA oznámily v prosinci 2023 rozšíření svého kontinentálního šelfu v Arktidě a Beringově moři nad hranici 200 námořních mil o zhruba 984 000 km2 (tedy o velikost států Texas a Nové Mexiko dohromady). Jelikož Washington nepodepsal úmluvu OSN o mořském právu, není možné tuto otázku projednat multilaterálně, a Moskva zcela určitě nebude souhlasit. Americké ozbrojené síly by každopádně měly vydatně investovat do projektování síly schopné operovat daleko na severu. Musí také aktivně přesvědčit partnery v NATO o nutnosti odpovídajících investic do vytvoření armádní infrastruktury v Arktidě a pro Arktidu. Zbylé arktické země z řad Aliance prozatím pouze opakují fráze o ,nerozborné spolupráci', ale nejsou přesvědčeny o naléhavosti a potřebnosti masivní militarizace. Ta by jim totiž pohltila většinu prostředků, které dnes investují do zdravotní a sociální péče.
Pro USA je důležité, aby prokázaly vlastní odhodlání či alespoň vůdčí postavení při kolektivní správě minimálně západních teritorií Arktidy a zavedly osvědčené (a pro USA výhodné) postupy pro obchod, průzkum a těžbu přírodních zdrojů. Jen tak mohou plnit verbálně deklarovaná očekávání. Pokud nebudou vedoucí silou, udělá to Rusko, což podkope národní bezpečnost USA. Velmocenskému soupeření se nelze vyhnout. Přesto Pentagon říká, že prozatím není potřeba jiná přítomnost US Navy než hlídky prováděné ponorkami, a to fakticky už od počátku studené války.
Nepovažuje tedy Arktidu za pravděpodobný zdroj konfliktu. Z tohoto důvodu prozatím neexistují žádné oficiální plány ministerstva obrany na stavbu jakékoli arktické námořní základny ani hlubokých přístavů a jejich infrastruktury,“ zakončuje svou analýzu Kotrba.
Citováno se souhlasem autora. Analytický materiál o rozsahu 24 tiskových stran s podrobnými mapami a ilustracemi vycházel v armádním technickém magazínu ATM na pokračování v roce 2025. Je dostupný i v elektronické podobě. Autor Štěpán Kotrba je politický a mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Jak hodnotíte článek?
