Jaroš připomíná, že čím dál častěji se mluví o globálních klimatických změnách, že planeta dostává od lidí moc velké kapky a mladí lidé to hrotí a stávkují. Bohužel prý na rozdíl od těch starších. „Mí přátelé na FB a lidi plus mínus v mém věku jsou totálně v klidu,“ řekl a dodal, že buď velmi racionálně argumentují, že je to zbytečná hysterie. Nebo se smějí, že to všechno tlačí nastrčená šestnáctiletá aspergerka.

A rád by je prý co nejdříve vyvedl z omylu. „Záchrana české krajiny a přírody je ten nejdůležitější a nejakutnější úkol naší politiky,“ zdůraznil s tím, že je to pro něj téma číslo jedna. „Tímto postem bych o tom chtěl přesvědčit právě svoje ostřílené a cynické vrstevníky, kteří už takových alarmů a konců světa zažili víc. A teď už tomu prostě nevěří,“ dodává.

Nezapomněl zmínit, jaké je sám „ekologické prase“. „Mám karbonovou stopu tak velkou, že by ji Křetínský mohl ode mě koupit na splátky a pak s ní tři roky živit všechny svoje elektrárny,“ podotkl s tím, že jeho auto nerozdávají jako služebák v Greenpeace. „Nepředstírám, že jsem svatoušek. Nemám nárok vám kázat, jak žít. Řeknu vám ale, k čemu jsem dospěl po dlouhém přemýšlení. A co budu dělat dál,“ napsal.

Následně poukázal na fakta, že s teplotou se něco děje a že v počasí přibývá extrémů. „Stačí mi, co vidím. Můj tchán je sedlák - maďarský sedlák v Rumunsku. Říká mi, že v posledních deseti letech třeba úplně přestaly fungovat odrůdy kukuřice, které ještě před třiceti lety tvořily většinu jeho úrody. Jsou prostě k ničemu, je na ně moc sucho, už nedokážou vytáhnout dost vody,“ dal za příklad, že i konzervativní člověk si všimne, že se věci mění.