V chaosu a neschopnosti uprchlické krize našly podle Weisse evropské elity jedno téma, na kterém se mohou s uspokojením shodnout. Středoevropské země podle nich selhaly ve zkoušce civilizovanosti, neprokázaly evropské hodnoty, „a vůbec jsou fuj“. „V době, kdy je Unie populární jen v místech od Bruselu dostatečně vzdálených, jako je Ukrajina, lze pochopit, jak jim to přijde vhod. A země jako naše mají zvláštní zamindrákovanou tendenci přijímat kritiku z vnějšku s jakýmsi zadostiučiněním. Je to špatně a neměli bychom si tento jejich příběh osvojovat,“ vyzývá Weiss.
Celý text je ZDE
Poukazuje na článek Paula Hockenose, amerického novináře usazeného v Berlíně, pro časopis Foreign Policy. Hockenos v něm mimo jiné píše, že „EU má nečekaně další úkol na svém dlouhém seznamu: připravit postkomunistické evropské země na zodpovědnost poskytování bezpečného útočiště politickým uprchlíkům v zoufalé situaci“.
Podle Weisse z tohoto i z podobných textů jasně vyplývá jen jediné: pozorovatelé ze Západu postkomunistickou Evropu neznají a vidí ji jen svým prizmatem.
Pobaltské státy mají na svém území 30 % cizinců
Weiss upozorňuje mimo jiné na to, že západní pozorovatelé nedoceňují, co znamená vzpomínka na to, nemít kontrolu nad osudem vlastní země a nad vlastními hranicemi. „Že Východoevropané odmítají přijmout směšné jedno procento cizinců? Balti jich na svém území mají třicet procent!“ píše ve zřejmé narážce na velké procento ruské menšiny, která žije na území všech tří pobaltských zemí ještě z dob Sovětského svazu.
Weiss upozorňuje také na to, že pocit, že Západ nás má pod svou morální kuratelou, se promítá do zcela jiného charakteru zpravodajství z Východu a ze Západu. „Věci, jež jsou na Východě nahlíženy jako varovný výhonek fašisticko-nacisticko-nacionalisticko-xenofobního podhoubí, jsou na Západě prezentovány jako jedna událost z mnoha, která nesvědčí o ničem,“ píše a dokládá to na několika příkladech.
Když migranta očísluje fixou český policista, je to dozvuk holokaustu. Když to samé udělá dánský policista, nepíše se o tom
Když chceme my nebo Slováci přijmout jen křesťanské uprchlíky, je to podle západních médií skandál. Když totéž chce řada francouzských měst, napíše o tom jeden server.
Pokud český policista očísluje malé děti fixou, je to dozvuk holocaustu. Když migranta očísluje dánský policista, nestojí to za zmínku.
Když se migranti odmítají registrovat v Maďarsku, je to logický důsledek xenofobní atmosféry. „Když se odmítají registrovat v Rakousku nebo v Dánsku, protože chtějí pokračovat do Německa respektive Švédska, znamená to co?“ ptá se Weiss.
Když maďarský premiér Viktor Orbán zavře hranice, dovolil si vzít situaci do vlastních rukou. Když ale Francie v rozporu s pravidly Schengenu a bez notifikace Evropské komise zablokuje hraniční přechod Ventimiglia, je to bez komentáře.
Když Maďarsko postaví na hranici plot, je to otočení kola dějin zpět. „Když Španělsko vybuduje ploty kolem svých afrických držav Ceuta a Melilla, je to… kdo o nich naposledy psal?“ ptá se znovu Weiss. Podle něj je pravda taková, že jeden každý údajný projev primitivismu a zpátečnictví, který se vyskytl na balkánské migrantské trase, se v nějaké obměně o pár dní později dostavil i v Západní Evropě.
Jde víc o ukájení pocitu vlastní nadřazenosti než o realitu
Závěrem komentátor upozornil, že memento holocaustu je úběžníkem většiny těchto mravokárných úvah. Jenže podle něj je smutným dokladem, že ve formulování postojů k současné uprchlické krizi jde víc o ukájení vlastního pocitu morální nadřazenosti než o realitu. „Protože kdyby šlo o realitu, musel by si dřív nebo později někdo položit otázku, která kupodivu nikoho nenapadá: Copak si asi myslí o holocaustu ti radostně vítaní noví příchozí? Možná proto, že má velmi předvídatelnou odpověď,“ dodává závěrem ve zřejmé narážce na to, že drtivá většina imigrantů jsou muslimové, kteří mají většinou velmi ostře vyhraněný názor na židovský stát Izrael.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
