Úvodem Větvička vzpomíná na první polovinu devadesátých let, kdy všichni chtěli být živnostníky. Každá strana měla prý v programu podporu malého podnikání a dotace byla sprostým slovem.

„V televiziach aji radyju byly desitky dyskuznich pořadu s ruznyma nazorama, Cygani měli svoje pořady, pravicova Romska občanska inyciatyva byla v parlamentu. To bylo v době, kdy nebyly plošne davky pro kdejakeho flakača, neegzystovaly egzekuce a nikoho by nenapadlo, že bude možne přijit na uřad a požadat o prachy na ledničku, televizu a postel, bo mět ledničku přece patři k zakladnim lidskym pravum...,“ zmínil Větvička s tím, že republika byla svobodnější, i když jsme museli ukazovat policii na hranici pas. „To byla doba, kdy zme nebyli v Šanghajskem prostoru a netušili, že za prezidentem statu budu jezdit zmetci z Brusela nutit ho podepsat Libanonskou smlouvu,“ vzpomíná.

• Původní text ZDE

„Ale zpatky k tym Cyganum. Kdosik zainvestoval, a naraz vzniklo několik konkurentu ROIky. To se tak robi, když potřebujete, aby se konkurent nedostal přes 5 %... (tych pět procent mimochodem je pěkna prasarna, to za prvni republiky nebylo...),“ vyjádřil se k romským spoluobčanům se slovy, že od doby roztříštění se skutečně nikdy přes pět procent nedostali.