Rozhovor začal tím, že moderátor Jiří Kubík pogratulovat Světlaně Witowské k zisku ceny Karla Havlíčka Borovského za novinářskou práci. Následně oba vysvětlili, že si během rozhovoru budou tykat, protože se znají již čtvrt století, poprvé se potkali v roce 1994 v redakci Mladé fronty, záhy se ale jejich cesty rozdělily, když Witowská nastoupila do České televize. Připadá si Světlana Witowská jako televizní matadorka? „Připadám, když chodím po tom velíně, tak zjišťuju, že už jsem tam skoro nejstarší,“ odpovídá se smíchem moderátorka.

Výhodu to má prý v tom, že některé mechanismy zná lépe, než její mladí kolegové. Přemýšlí ale o tom, do kdy se dá její práce dělat. „Musím se připravit na to, že jednou nastane doba, kdy možná v té televizi zůstanu, budu dělat něco jiného a nebude na mě vidět,“ shrnula Witowská. Po udělení ceny K.H.Borovského se ovšem Česká televize rozhodla, že moderátorka bude uvádět hlavní zpravodajskou relaci Události a také pořad Události komentáře. „Pro diváka je důležité, aby věřil moderátorovi, že ví, o čem mluví. To si myslím, že dokáže člověk, který má něco za sebou,“ říká o práci před čtečkou Světlana Witowská.

Co pro ni znamená udělení ceny K.H.Borovského? „Kolega David Borek se mě ptal, jestli mě neštve, že jsem takovou cenu dostala v tak pozdním věku. A já jsem říkala: lepší pozdě, než nikdy. Neberu to tak, že je to pozdě. Je mi čtyřicet pět let a je to takový vrchol mojí kariéry. Je to prestižní cena a každý laureát té ceny je na ni pyšný. To, co dělám, ale není jen moje práce. Je za mnou tým lidí, ta cena je i pro ně,“ říká Witowská.