O navrácení majetku požádal syn političky Michal Čakrt, který byl v době procesu se Slánským malé dítě. S nároky u Krajského soudu v Hradci Králové a následně u Nejvyššího soudu neuspěl.
Rozhodnutí učiněné pod tlakem
Poukazoval na to, že Sekaninová-Čakrtová se vzdala majetku po své matce v tísni a pod hrozbou perzekuce. Majetek připadl státu tzv. odúmrtí. Obdobný postup je u zesnulých bez dědiců.
„Soudy neposoudily (postup Sekaninové-Čakrtové) jako právní úkon učiněný v tísni a naopak to považovaly jako projev svobodné vůle. Ústavní soud dospěl k závěru naprosto opačnému," zdůraznil Rychetský. Dodal, že političce hrozil stejný osud jako ostatním obžalovaným: byla Židovka, buržoazního původu, majetná a vzdělaná. Slánskému a několika dalším uložil soud trest smrti.
Nejvyšší a krajský soud podle Rychetského nerespektovaly svými rozhodnutími v kauze judikaturu ČR a nesprávně vyhodnotily skutkový stav. Spis bude vrácen Krajskému soudu v Hradci Králové k vydání nového rozhodnutí. Od Ústavního soudu k němu bude mít také jeho závazný právní názor. Pokud tedy krajský soud nezjistí nějaké nové a závažné skutečnosti, je povinen Čakrtův restituční nárok uznat jako oprávněný a majetek mu vydat.
Na počátku 50. let unikla stranickým čistkám
Matka političky pocházela ze zámožné židovské rodiny Stiassnych, musela jít do transportu a po válce byla prohlášena za mrtvou. Její majetek přešel proto na stát. V červnu 1949 Sekaninová-Čakrtová podala restituční žádost. Čekala léta na vydání matčina majetku. Pak se jej ale náhle zřekla.
Rychetský upozornil, že tak učinila poté, co proces Slánského skončil 11 popravami a čtyřmi tresty doživotí. Byla první náměstkyní ministra zahraničí Vladimíra Clementise, který skončil se Slánským a dalšími funkcionáři na popravišti.
Sekaninová-Čakrtová (původním jménem Stiassna) přišla o manžela Ivana Sekaninu v roce 1940, kdy jej jako známého advokáta komunistů popravili nacisté. Přežila Terezín i Osvětim. Po válce zjistila, že její rodina byla vyvražděna, a tak se plně oddala politice.
Na počátku 50. let unikla stranickým čistkám a z funkce náměstkyně ministra zahraničí byla odvolána až v roce 1957. V 60. letech se vrátila do politiky jako poslankyně. Její život změnil rok 1968, kdy se rozešla s ideologií a politikou komunismu. Za odpor proti sovětské okupaci byla vyloučena z KSČ. Chartu 77 podepsala jako jedna z prvních, podílela se na zrodu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Zemřela v roce 1986.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: čtk, mp
