Babor reaguje na příspěvek jiného autora, Radka Mikuly, který interpretuje postoje Baborové, které vytrhává z kontextu a vede v osobní rovině. Podle Babora je v osobní rovině vedená celá aféra od začátku její medializace.
"Jak jinak si mám totiž vykládat skutečnost s jakou důsledností se mnozí novináři včetně pana Mikuly zajímají o její profesní minulost a současnost, její koníčky, zájmy apod.," ptá se Babor. Není podle něj správné ptát se kolegů v práci a studentů, co si myslí o její práci a o ní samotné.
Dvojí metr?
"Takto důkladně se u nás nelustrují, odpusťte mi to slovo, nejvyšší političtí představitelé, jenž rozhodují o zákonech, které se nás bezprostředně dotýkají, o miliardách z našich kapes. Zeptám se pana Mikuly, co ví o profesní minulosti členů vlády, o tom, jakou hudbu poslouchají nebo o tom, co si o nich myslí jejich bývalí kolegové. Myslím si, že nic," píše Babor.
Své mámě prý vždy radil, aby ve škole zůstala apolitická a svoje politické přesvědčení sdělovala pouze jako osobní názor v odpovědi na případný dotaz studentů.
"Ale jedno je v demokratické společnosti jisté, akademická půda se nesmí stát místem politické agitace, a to ani o polední přestávce. Jsem alergický na to, když někdo zneužívá svého postavení k osobní politické prezentaci. Plně bych respektoval a dokonce kvitoval s povděkem, kdyby pan Grubhoffer prohlásil, že jako občan není spokojen s obsazením resortu kraje pro oblast školství, ale že jako rektor jej bude respektovat," píše Babor.
Grubhoffer ale podle něj v mnoha veřejných vyjádřeních vystupoval jako rektor JČU a dokonce mluvil za akademický senát. "Jestli toto není politizace akademické půdy, pak už nevím co tedy," uvádí Babor.
Babor: Odvaha jí nechyběla
Syna Vítězslavy Baborové nejvíce popudil závěr zmíněného článku, kde jeho autor hodnotí vlastnosti exradní. Mikula píše, že Baborové chyběla odvaha nebo odolnost postavit se proti nespravedlnostem v minulém režimu, což její syn odmítá.
"Z rozhovorů, které s ní vedu, vyplývá, že dokázala v té době jít na sekretariát okresního výboru a zeptat se na palčivé otázky, které ji trápily v jejím okolí a dožadovat se odpovědi," píše Babor. "Samozřejmě, že člověk řeší věci, které se ho přímo dotýkají, a zároveň mu často uniká daleko větší nespravedlnost páchaná na někom cizím. Nejsme všichni dokonalí, ale pro mě je to svým způsobem odvaha, alespoň v porovnání se sebou samým a se svým okolím. Obávám se, že Vám to asi stačit nebude," dodává.
"Souhlasím s panem Čulíkem, který poukazuje na fakt, jak v Čechách lze snadno překrýt diskusi na téma řešení důležitých sociálních a ekonomických problémů diskusí na téma rezignované radní nebo výroku nevládního poslance. Kolik takových rezignací a výroků bylo ze strany ODS, KDU-ČSL, Starostů a dalších, aniž by si toho média všimla. Měli dost, tak šli. Pro mě je to důkaz, že komunisté a jejich ideály stále ve společnosti rezonují, nevymírají. Česká republika je opět po 20 letech na rozcestí. Je otázkou, zda se společnost pokusí probrat z letargie a vyhnat z politiky korupčníky nebo nás čeká dalších 20 let kapitalistické normalizace," uzavírá pro Britské listy Josef Babor.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: adr
