V neděli se uskutečnila před Pražským hradem demonstrace, vyzývající prezidenta Petra Pavla, aby nejmenoval ministrem životního prostředí Petra Macinku. „Popírač klimatické vědy,“ označila jej pořadatelská organizace Greenpeace. Současně se výzva obracela na hnutí ANO, aby tento resort nesvěřovali straně Motoristé sobě, která podle stejného spolku „šíří nenávistné a rozdělující narativy“.
Je pro vás Petr Macinka přijatelný jako ministr životního prostředí?Anketa
Martina Franková z Katedry práva životního prostředí Právnické fakulty UK v projevu odmítla, že by tím protestující zpochybňovali výsledky voleb. „Respektujeme vyjednávání o vládní koalici, nicméně aktéři se pohybují na hřišti s jasně vymezenými hranicemi danými ústavním právem a je právem občanů upozorňovat na tyto linie,“ uvedla s tím, že ochrana životního prostředí je garantována ústavou.
Fotogalerie: - Macinku ne!
Akce navazovala na „dopis vědců“, ve kterém ještě nebyl Petr Macinka jmenován, a na schůzku ekologických aktivistů s Andrejem Babišem, kde už se protestovalo přímo proti konkrétní osobě.
Mělo jít o jednu z největších ekologických demonstrací v historii samostatné České republiky, podle pořadatelů byla účast 5000 lidí; fotografie ukazovaly na poněkud konzervativnější odhady.
Přímo z místa reportovali zástupci Strany zelených, která se k akci intenzivně hlásila.
Pořadateli akce byly organizace AutoMat, Fridays for Future, Greenpeace ČR, Hnutí DUHA, Iniciativa Nestřílej, Klimatická koalice, Limity jsme my, Re-set, Společnost pro trvale udržitelný život, Svoboda zvířat a Univerzity za klima.
Jedná se vesměs o organizace, které jsou už ze „zelených“ aktivit známé. Některé už od devadesátých let, jiné z roku 2019, kdy probíhaly „stávky za klima“ ve školách i úřadech.
K nejstarším patří česká pobočka Greenpeace a Hnutí DUHA, které své ostruhy získávaly především na protestech proti uhelným i jaderným elektrárnám v devadesátých letech.
DUHA vznikla v Brně už v roce 1989, kdy o ekologických hnutích mluvil i Miloš Jakeš na Červeném hrádku. „My potřebujem, aby vzali, prostě aby se sebrali, řekněme, a šli vyčistit konečně ten potok, pomohli, a ne dělali demonstrace, chodili po náměstích a křičeli prostě, udělejte spalovnu,“ pronesl tehdy na adresu ekologických hnutí.
DUHA mezi nimi vynikala tím, že kritizovala nejen problémy, ale i jejich „systémové příčiny“, tedy zejména energetiku a nešetrné ekonomické provozy. Na začátku devadesátých let prosazovala limity těžby uhlí v severních Čechách a boj proti kácení lesů na Šumavě. Chlubí se celkem 17 zákony, které měly být prosazeny jejím tlakem.
„V současnosti je Hnutí DUHA aktivním a významným hráčem v oblasti ochrany přírody, zemědělství a energetiky. Jeho práce má vliv na formování českých zákonů a dalších pravidel pro řešení změny klimatu, čistší vzduch, pestřejší krajinu a ochranu divoké přírody,“ píše se na Wikipedii.
Mimo jiné, roky blokovala stavbu přehrady Nové Heřminovy na řece Opavě v Jeseníkách. Podle hydrologů mohla přehrada, jejíž projekt je hotový už od devadesátých let, výrazně zmírnit loňské povodně a zamezit zatopení Krnova a Opavy. DUHA vinu odmítá, povodeň se podle nich dala zmírnit i bez přehrady.
Greenpeace ČR je součástí nadnárodní neziskové sítě, fungující už od roku 1971. Do Česka pronikaly jejich aktivity z Rakouska, jehož aktivisté sem už před rokem 1989 jezdili protestovat proti československým jaderným elektrárnám. Účastnili se tu i sametové revoluce a od roku 1991, kdy založili českou pobočku, se zde účastnili všech zelených aktivit.
Aktivistická organizace, o které jeden z jejích zakladatelů už v osmdesátých letech uvedl, že nikdo ve vedení nemá formální vědecké vzdělání, je financována z různých prostředků včetně Open Society Fund. Organizace celosvětově odmítá přijímat peníze od vlád, aby si zachovala nezávislost, ale například v Nizozemsku je kofinancována vládou podporovanou státní loterií.
Greenpeace je coby velký nadnárodní hráč tradičním lídrem všech zelených aktivit. Zkušení bojovníci proti Macinkovi organizují i dopisovou akci, cílenou na prezidenta Petra Pavla. Na sociálních sítích nebo na hradním mailu může každý zájemce hlavu státu „poprosit“, aby Macinku nejmenovala. A to vlastními slovy nebo připraveným textem.
Z dalších organizátorů je tu Společnost pro trvale udržitelný rozvoj. Založil ji v roce 1992 Josef Vavroušek, bývalý československý ministr životního prostředí, za účelem „hledání cest směřujících k trvale udržitelnému vývoji lidské společnosti, k přibližování se ideálům humanismu a zároveň ideálům harmonie vztahů mezi člověkem a přírodou“. Chce asistovat u zásadních společenských změn, které převedou lidstvo k trvale udržitelnému způsobu života. Organizaci podpořilo větší množství celebrit a veřejně známých osobností, od Jaroslava Hutky po Jana Cimického.
Greta a pátečníci
Druhá „vlna“ ekologických organizací je spojena s érou klimatických stávek pod vlivem Grety Thunbergové na konci minulé dekády, krátce před pandemií.
V létě 2018 před parlamentními volbami usedala tehdejší školačka před budovou švédského parlamentu s transparentem „školní stávka za klima“, s tím, že nebude chodit do školy až do zářijových parlamentních voleb. Všimli si jí tam novináři, i proto, že její kampaň byla od počátku koordinována lobbistou Ingmarem Rentzhogem a jejím otcem, hudebním producentem.
Stopy vedly až k Al Gorovi, největší hvězdě světového klimatického hnutí a držiteli Nobelovy ceny míru. Protest měl úspěch, strany prosazující agendu dekarbonizace v parlamentu posílily. Během roku 2019 se fenomén stávek za klima rozšířil po celé Evropě a v Česku se aktivisté sdružili pod značkou Fridays for Future.
„Jsme hlasem mladých lidí, kteří nechtějí kvůli dopadům klimatické krize přijít o budoucnost,“ představuje se.
„Petr Macinka popírá existenci klimatické krize, která je jasný vědecký fakt. On, ani žádné jiné klimaskeptičstvo nemá na Ministerstvu životního prostředí, co dělat,“ zval zástupce tohoto hnutí na demonstraci.
Stejnému účelu, jen v jiných školách, se věnuje spolek Univerzity za klima.
Organizace AutoMat se zase prezentuje jako „nádech pro město“ a vytvoření „ohleduplné komunity“. Jde o pražskou organizaci, která ve městě propaguje veřejnou, pěší a cyklistickou dopravu.
AutoMat uvádí, že svou hlavní činnost financuje výhradně z peněz dobrovolných dárců, ale pořádá také různé festivaly a akce, na které čerpá granty z veřejných prostředků.
Od veřejného sektoru měl AutoMat za roky své existence získat celkem 20 milionů korun, nejvyšší smlouvu za 1,8 milionu uzavřel v březnu 2023 s pražským magistrátem. Mělo jít o neinvestiční programovou dotaci na tři roky.
Klimatická koalice, i když se prezentuje jako zvláštní organizace, je v podstatě střechou, pod kterou figurují environmentální organizace včetně těch už jmenovaných.
Docent Martin Konvička, který si jako insider české biologické vědy ekologická hnutí pamatuje už od jejich počátků, k tomu poznamenává: „Ekologové vždycky byli radikální, ale před třiceti nebo dvaceti lety se s nimi dala najít styčná plocha, na které se dalo diskutovat. Shodli jsme se alespoň na tom, že chceme zlepšovat stav krajiny, což je věc, kterou vám podepíše každý houbař,“ vzpomíná. Zásadní obrat nastal před dvaceti lety, když ekologické organizace objevily globální agendu zvanou klima.
„Do toho roku 2010, přibližně, bylo jejich cílem chránit a obnovovat přírodu. Ale pak si nechali napovídat, že když zlikvidujeme blahobyt, tak tím zachráníme planetu. To je víra, blížící se přírodním mýtům raných civilizací. Ale z hlediska ochrany přírody to byl naprostý obrat o sto osmdesát stupňů. Najednou jejich ideálem nebyl les nebo pole, remízek, ale krajina masivně zastavěná tím nejbrutálnějších technicismem, obrovskými zrcadly, větrníky nebo bioplynkami za každou vesnicí,“ kroutí hlavou biolog. Je to podle Konvičky fascinující obrat, který ale způsobuje, že obhájci klimatu se nemohou s chataři či s houbaři domluvit vůbec na ničem.
Fotogalerie: - Klima nepočká...
Úřad, kterému připisují mýtický účel
„Cílem bylo připomenout, že v čele Ministerstva životního prostředí má stát člověk s odborností a s respektem k jeho poslání,“ tvrdí organizátoři akce před Hradem.
Co je ale vlastně posláním Ministerstva životního prostředí? Ministerstvo životního prostředí se stalo sledovaným resortem v devadesátých letech. Před listopadem 1989 fungovalo v rámci České socialistické republiky jako součást Ministerstva vnitra a nelze zpochybnit, že ekologická katastrofa v průmyslových regionech byla jedním z hlavních důvodů listopadových protestů.
Politolog Lukáš Valeš právě v tom vidí jednu z příčin, proč je dnes Ministerstvu životního prostředí podsouván jakýsi mýtický étos či účel, ačkoliv se ve skutečnosti jedná o státní úřad s jasně definovanou agendou.
„Listopad 1989 začal ekologickými protesty v Teplicích již týden před pražskou studentskou demonstrací na Albertově,“ připomíná docent Valeš. A téma ekologie tehdy skutečně bylo vnímáno intenzivně.
V prosinci 1989 bylo Ministerstvo životního prostředí vyčleněno, v jeho čele stanul přírodovědec Bedřich Moldan a bylo to vnímáno jako symbol. „Zkazili jsme si půdu, řeky i lesy, jež nám naši předkové odkázali, a máme dnes nejhorší životní prostředí v celé Evropě. Dospělí lidé u nás umírají dřív, než ve většině evropských zemí,“ řekl Václav Havel v novoročním projevu do roku 1990.
Fotogalerie: - Greenpeace proti Turówu
Jenže devadesátá léta znamenala výraznou změnu. Vláda pod vedením Petra Pitharta patřila k „nejzelenějším“ v historii, a trend ochrany životního prostředí se držel celá devadesátá léta, kdy došlo ke skutečně významnému posunu ve všech ukazatelích, přijímání nové legislativy a zrodu skutečně efektivní sítě institucí, a to i za vlád Václava Klause. Proto je poněkud kuriózní, když dnes protestující varují, že s ministrem Macinkou by se úřad vrátil do „devadesátek“.
Hlavně proto, že Lukáš Valeš vidí i další důvody protestů proti Petru Macinkovi. „Z racionální ochrany životního prostředí se v posledních letech stala fanatická ideologie deindustrializace,“ obává se. Trend zavírání průmyslu pod hesly o šetření planety velmi šíří i Evropská unie, což je další součást našeho problému. „Nejen kvůli legislativě, která nás zavazuje, ale také kvůli penězům, které tečou k mnoha zájmovým skupinám, navázaným na stát.“
Racionálně docent Valeš nevidí důvod, proč se Petra Macinky na Ministerstvu životního prostředí obávat. „Když si přečtete program Motoristů v kapitole životního prostředí, tak tam není nic z toho, co dnes jejich odpůrci vykládají,“ připomíná Valeš.
Problém je tedy hlavně v tom, že některé skupiny si agendu „životního prostředí“ přivlastnily, ať ideologicky, nebo finančně.
V resortu životního prostředí se vystřídali ministři, kteří měli ke skupinám zelených aktivistů blízko, třeba Martin Bursík (dvakrát), Ladislav Miko (dnes jeden z lídrů protestů proti Macinkovi) nebo Jan Dusík, dnes zástupce generálního ředitele EU pro klimatickou politiku. Ale také takoví, kteří od aktivistů dostávali cenu Ropák roku.
Rozhodně se ale nedá říci, že by posláním Ministerstva životního prostředí bylo vycházet vstříc ekologickým aktivistům. „Ministerstvo je primárně instituce, plnící své zákonné úkoly, jako je třeba hodnocení EIA, a tak podobně. A tuto úlohu plní, ať tam bude jakýkoliv ministr,“ objasňuje politolog Valeš.
Vedle této nejdůležitější činnosti ministerstvo samozřejmě také má nějakou politiku. V tomto případě je ale legitimním právem voličů říci, jakou politiku chtějí. Rozhodně to není výsadou několika skupin, které si téma přivlastnily. Docent Valeš si navíc dovoluje vyslovit pochybnost, že za jejich aktivitou stojí autentická veřejná poptávka.
„Lidé samozřejmě vidí, co tyto organizace v této zemi dělají. Já jsem z Mikulova, tam tyhle skupiny 35 let blokují dostavbu dálnice na Rakousko. Centrum města je kvůli tomu dopravou zničené, nedá se tam dýchat a silnice je lemována křížky řidičů, kteří mohli žít,“ dodává dojmy veřejnosti.
Fotogalerie: - Za klima a sněhuláky
Martin Konvička je ještě radikálnější: „Ochrana životního prostředí v podání těchto organizací dnes už nemá s ochranou životního prostředí společného nic. Jde tam o Green Deal nebo o dekarbonizaci,“ zmínil. Což jsou projekty ideologické a byznysové. „V Bruselu ale nejsou hloupí, takže tam jsou šílenosti namíchány s věcmi, proti kterým nemůže nic namítat žádný příčetný člověk a žádný kulturní ministr. A je to tam samozřejmě proto, aby ve chvíli, kdy Macinka řekne, že chce zrušit Green Deal, mohli tyto věci vytáhnout a tepat ho, jak může být proti takto sympatické věci,“ vysvětluje biolog.
Lukáš Valeš ale souhlasí, že obavy zástupců organizací, přisátých na stát, mohou být oprávněné. „Tato vláda bude s veřejnými výdaji muset něco dělat, takovéhle hospodaření je dál neudržitelné,“ obává se. A organizace v oblasti životního prostředí budou jedny z prvních na ráně.
„Absolutně není důvod, aby k nim byly vyváděny veřejné peníze. To, co dělají, má zvládat stát sám,“ uzavírá docent Valeš.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Má být Petr Macinka ministrem životního prostředí?
autor: Jakub Vosáhlo
