Pětadvacetiletý Faisal Uday Faisal měl velká očekávání, když si v září balil na cestu do Evropy. „O tom, že půjdu do Evropy, jsem snil od dětství. Představoval jsem si, že budu mít krásný život, cítit se v bezpečí, vlastnit byt a vydělávat si,“ uvedl reportérovi deníku The Washington Post. Po měsíc trvající strastiplné cestě do Švédska se však vrací zpět do vlasti. Stejně jako dalších zhruba osm set Iráčanů. Některé odradilo azylové řízení, někteří byli zklamaní z nedostatku pracovních příležitostí, další zase tesknili a mnozí se vrátit museli – úřady jim zamítly žádost o azyl.
„Byla to nuda. Jejich jídlo by nežrala ani kočka,“ charakterizoval Faisal dva měsíce v azylovém středisku poblíž švédského města Malmö. „Šel jsem do Evropy, abych zjistil, že Evropa je jen chiméra,“ pochmurně konstatoval. Před reportérem Washington Post Faisal také připustil, že do Evropy přišel z ekonomických důvodů. Aby ale zvýšil svoje šance na získání azylu, úředníkům napovídal, že ho na životě ohrožovaly irácké milice. „Kdybych byl v nebezpečí, nikdy bych se nevrátil zpět,“ říká.
Jeho otec, který mu dal 8 tisíc dolarů na cestu do Evropy a zaplatil mu i cestu zpět, si synův návrat vykládá tak, že mu chyběl servis, který měl doma. „Problém spočívá v tom, že pojem Evropa nebo Amerika zní v mladých uších jako rajská hudba. I tenhle je jím pořád okouzlen, i přes to, že poznal, jak je to ve skutečnosti,“ sdělil reportérovi Washington Post.
Utíkal před IS, vrací se zpět

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luš