Pan Al Salaama Mousa se tu usmívá na každého příchozího, i když jeho němčina je stále ještě prachmizerná. Ale co chcete po půldruhém roce pobytu v Německu od člověka, který celý svůj dlouhý život mluvil jen rodnou arabštinou. Teď v krámečku počítá na ruční kalkulačce, samý úsměv. I jeho žena, která je přece jen na tom jazykově lépe. Je to i tím, že více pochytí od své dcery, která již hovoří poměrně slušně a je naším průvodcem v obchůdku v dolní části náměstí. „Jsme tady velmi spokojeni, moc se nám tu líbí,“ říká spokojeně asi třicetiletá mladá žena v šátku, která je také komunikační spojnicí mezi rodinou a úřady. Dcera, jak je vidno, k Bavorsku už přilnula poměrně dobře. Na roky strádání v Sýrii a měsíce na cestě do Evropy nechce, tak jako její rodiče, příliš vzpomínat. „Bylo to strašné a jsem ráda, že je to za námi. Zvláště, že jsme to přežili ve zdraví. Moji rodiče jsou tu spokojeni.“

Začínají od začátku

Malá komunita cizinců, žijících v Regenu, sem do krámu začíná chodit. A nakupují prý i samotní Němci, kteří se tak snaží podpořit syrskou rodinu, jež v bývalém bydlišti přišla o všechno. „Se známými obchodníky se domluvíme po mobilu, co by tu bylo dobré prodávat, něco vezmeme i z marketu,“ říká dcera Mousa a ukazuje na jablka, která jsou z jižní Evropy.

Podle slov mluvčího zemského okresu Regen Karla Fischera je tato rodina a její příběh ukázkový příklad pomoci Německa uprchlíkům. „U dětí není vůbec žádný problém. Ty se s kolektivem sžijí a za pár měsíců do něj zcela zapadnou. A stejné je to i s jazykem. Intenzivní kurzy jsou znát, samozřejmě u starších lidí je to podstatně obtížnější.“ Stará známá pravda – pokud budou obklopeni německým prostředím a jazykem, porozumí poměrně brzy a pomalu se budou lépe a lépe dorozumívat. V obecním domě vytvořilo město podmínky pro symbolický nájem tak, aby rodina mohla pracovat a byla v kontaktu s obyvateli.

Sýrie (téměř) na kolenou