Takto vypadá v České televizi debata o Ukrajině. Expert na ukázku rozebral jeden diskusní pořad

12.04.2014 14:29

TÝDEN V MÉDIÍCH Nad pozoruhodnou argumentací politologa Michaela Romancova o Krymu a Kosovu v pořadu Hyde Park České televize se zamýšlí Petr Žantovský v první části svého pravidelného ohlédnutí za tím, co zajímavého se odehrálo v médiích. Bez povšimnutí nenechává ani roli České televize při zneužití výročí Karla Kryla a netají se zvědavostí, jak média naloží se soudním výrokem o odškodnění pro ministryni Věru Jourovou.

Takto vypadá v České televizi debata o Ukrajině. Expert na ukázku rozebral jeden diskusní pořad
Foto: Hans Štembera
Popisek: Noviny, ilustrační foto
reklama

První část svého ohlédnutí za uplynulým týdnem v médiích věnuje Petr Žantovský tomu, jak se v domácích sdělovacích prostředcích hovoří a píše o dění na Ukrajině. Jako odborník na tento segment geopolitiky a rusko-ukrajinskou problematiku je vnímán Michael Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který poměrně často vystupuje v České televizi, v Českém rozhlase, ale také v jiných rádiích i řadě periodických tiskovin. Ve čtvrtek byl hostem hodinového pořadu Hyde Park ČT24.

Během něj zopakoval to, co už říkal několikrát, že nelze srovnávat příběh Kosova s příběhem Krymu a Ukrajiny obecně. „To se uvádí poměrně často. Jak víme, Kosovo vyhlásilo svoji nezávislost v roce 1991, v roce 2008 ustanovilo svoji samostatnost i státoprávně a následně bylo většinou evropských, ale i řadou mimoevropských zemí uznáno. Podotýkám, že nikoli všemi. Například Španělé, Řekové, Slováci, patřící do Evropské unie, samostatnost Kosova do dneška neuznali,“ uvádí Petr Žantovský pro ParlamentníListy.cz, že to vůbec není tak, že se státy EU zachovaly jednotně a jiné státy z Evropy jinak.

Expert pro přiznání práva na sebeurčení požaduje občanskou válku

Přitom se podivuje zdůvodněním, která politolog Romancov uvádí. Jednak to, že v Kosovu proběhla občanská válka, a pak, že se Kosovo nepřidalo k jinému státu. „Vůči tomu lze argumentovat poměrně snadno. Asi si nebudeme říkat, že pro přiznání práva na sebeurčení nějakého národa nebo národního celku je úplně nezbytné, aby tam proběhla občanská válka. To bychom si jako podmínku nějakého mezinárodněprávního aktu asi nekladli. A zřejmě ani pan Romancov, od něhož to bylo spíš nešťastné vyjádření. Nicméně proběhlo médii a je třeba ho brát vážně, že si to opravdu myslí,“ poznamenává mediální odborník.

Také ve věci příklonu k jinému státu lze namítnout, že si obyvatelé Krymu mohli položit v referendu otázku jinak, a to, že chtějí samostatný Krym. „Myslím si, že by pan Romancov ani v takovém případě netleskal, protože by to referendum pravděpodobně dopadlo stejně jako toto. A je logické a i z historického hlediska v tom regionu je to zřejmé, že by se dříve či později samostatný Krym stal součástí Ruské federace. Nicméně asi ani v takovém případě, kdyby Krym zůstal nějakou demokratickou republikou, by politologové netleskali. A já se ptám proč a udivuje mě, že naši novináři se také netážou proč,“ říká Petr Žantovský.

Dvojí metr aneb jiný byl útěk Beneše a jiný Janukovyče

Jeden z diváků čtvrtečního Hyde Parku se Michaela Romancova zeptal, zda bylo sesazení prezidenta Janukovyče demokratické. Dostalo se mu odpovědi, že nebyl sesazen, nýbrž utekl z Ukrajiny do Ruska. „To je také zvláštní. Já bych si dovolil použít trošku brutální, nicméně docela příhodný historický paralelní příměr. Cožpak pan prezident Beneš v roce 1938 neutekl z tehdy již pomalu okousávaného, o Sudety obraného, pomnichovského Československa? Já se domnívám, že utekl,“ konstatuje mediální odborník.

A přesto prezidenta Beneše začaly po krátkém čase diplomatických jednání brát mocnosti jako regulérního představitele regulérního československého státu. „Čili zase měříme dvojím metrem. Janukovyč se nám nelíbí, a tudíž jeho čin, tedy útěk před nějakým nebezpečím, posuzujeme negativně. Kdežto Beneš je nám sympatický, tudíž stejný čin posuzujeme pozitivně. Já mám za to, že tady děláme z politologie politiku a říkáme věci jenom podle toho, co máme v tom areálu sympatií, případně antipatií. A to nepatří ani do vědy, jakou je politologie, ani do médií,“ míní Petr Žantovský.

Názory oficiálních míst a médií jsou od názoru lidí hodně vzdálené

A pokud už se to v médiích objeví, je povinností novináře důsledně takovým jednostranným informacím čelit. „O to se v Hyde Parku pan Klepetko chvílemi pokoušel. Ale když se divák zaměřil jenom na crawl, informační pás v liště obrazovky, kde se objevují dotazy přicházející na hosta, tak 99 procent názorů, které byly vyjádřeny v těch otázkách, bylo jednoznačně proti tomu, co říkal pan Romancov, tedy proti té politické linii, kterou vede Evropská unie, USA a také náš ministr zahraničí i naše média. To je zajímavý rozpor, na nějž se málo upozorňuje, jak vlastně vzdálený je názor oficiálních míst od názoru lidí,“ podotýká mediální odborník.

Mirek Topolánek

  • BPP
  • Kandidát na prezidenta v roce 2018
  • mimo zastupitelskou funkci

Podle jeho názoru se v tomto směru nůžky rozevírají a jednou se to oficiálním místům i novinářům pěkně vymstí. „Novinářům se to vymstilo už dnes, protože klesá důvěra v jejich výkon, v jejich profesi, a to je objektivní skutečnost. Ještě bych doplnil k Hyde Parku, že Česká televize před časem zrušila divácké hlasování, které v tomto pořadu umožňovalo vyjádřit se pro názory hosta, nebo proti nim. Kdyby to ještě fungovalo, tak se domnívám, že by výsledek ukázal ten velmi silný nepoměr, o němž jsem mluvil před chvilkou,“ dodává Petr Žantovský.

Podněcování očima USA a výpověď o povaze kosovské demokracie

A poukazuje na další jednostranné informace, které se na nás linou, třeba ve vystoupení amerického ministra zahraničí Johna Kerryho, že separatisté na Ukrajině jsou podněcováni ze strany Ruska. „To byl návod na to, co si máme myslet. Namítl bych, že máme i jiné příklady, kde docházelo k podněcování ze strany někoho jiného. Což takhle Čečna, ta nebyla vůbec podněcována ze strany islámských států nebo USA? A co Kosovo? Co taková UÇK, kosovská osvobozenecká armáda, která byla posléze označena za teroristickou organizaci, nicméně na konci devadesátých let s ní Američané jednali,“ připomíná mediální odborník.

V té souvislosti zmiňuje, že tehdejší americká ministryně zahraničí Madeleine Albright vedla rozhovory s Hashim Thaçim, šéfem UÇK, pozdějším kosovským prezidentem, jemuž slíbila nezávislost, pokud UÇK dovolí rozmístit vojska NATO v Kosovu. „Tak nevím, jak to s tím podněcováním přesně je. A je zajímavé, že v našich médiích ani neproběhla zpráva, že před měsícem zatkli v Kosovu syna bývalého prezidenta Rugovy Uke Rugovu za podílení se na organizovaném zločinu. To je zpráva, která vypovídá něco o povaze kosovské demokracie, za kterou se tak horlivě staví Spojené státy a za kterou se horlivě stavělo i Česko ústy Mirka Topolánka v roce 2008,“ podotýká Petr Žantovský.

Šoubyznysový projekt, jemuž Krylovo výročí jen posloužilo

Druhé téma se týká Karla Kryla, od jehož úmrtí uplynulo v březnu dvacet a od jeho narození právě dnes sedmdesát let. „Byl jsem naprosto šokován, když jsem viděl v našich televizích, na té veřejnoprávní se to hrálo nejvíc, že v Lucerně se odehrává koncert ke Krylovu jubileu. To je samozřejmě velice pěkné, že si někdo vzpomene, že jsme měli takového básníka, zpěváka a bojovníka za svobodu, ale zajímavé je si všimnout, kdo si na to vzpomněl,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.

Zmiňuje zpěváka Michala Hrůzu, klavíristu Petra Maláska, Anetu Langerovou či Markétu Irglovou. „To jsou lidé, kteří jedou v normálním šoubyznysu a v žádném případě nemají s Krylem a jeho odkazem nic společného. Ale vytvořili společně šoubyznysový projekt, na kterém chtěli ukázat sami sebe, na kterém se chtěli odprezentovat a Kryl je jim jen pouhým prostředníkem a pouhým prostředkem k tomu sebezviditelnění, což samo o sobě je dost odporné,“ tvrdí Petr Žantovský.

Píárko ČT ve prospěch zpěváků, mezi něž Landu nepozvali

Je přesvědčen, že to je přesně to, proti čemu Karel Kryl nejvíc vystupoval, aby se důležité věci takhle zneužívaly a postavily se proti svému vlastnímu smyslu. „To, že Krylovy sedmdesátiny oslavuje Aneta Langerová s Petrem Maláskem, už stojí za hodně velký protest. Je fascinující, že Česká televize tomu dělá píár nevídaným způsobem. Upoutávky, pozvánky, bylo zcela zjevné, že to je píárová aktivita, ale na jejím konci je finanční prospěch Petra Maláska, Anety Langerové a Michala Hrůzy, nikoli opravdová uctivá vzpomínka na Karla Kryla. To si myslím, že je poněkud drsné zjištění,“ poukazuje mediální odborník.

A podivuje se nad tím, že se nikdo nezeptal, proč nepozvali na koncert člověka, který se jako první přihlásil ke Krylovu odkazu. „A nechme stranou to, jestli to udělal esteticky hezky nebo jestli se nám líbí ostatní jeho tvorba. Nicméně o Krylovi mluvil v úctě v době, kdy tihleti lidé o něm mlčeli, jenom Dan Landa. Toho do Lucerny nepozvali a nikdo se neptá proč. Protože se nám nehodí dělat mu propagaci v rámci toho všeobjímajícího pravdoláskovnického sepětí Anety Langerové a Petra Maláska? To je taky docela odporné, nemyslíte?“ ptá se Petr Žantovský řečnicky.

Za vazbu se Věra Jourová dočkala odškodnění až jako ministryně

Na závěr si pak ponechal vyhraný soudní spor ministryně pro místní rozvoj Věry Jourové o náhradu za vazbu ve výši 2,7 milionu korun. „Přeju jí to, protože to musel být strašidelný zážitek. Ale je samozřejmě velmi špatné, že k odškodnění došla až poté, co se stala ministryní. To vyvolává velké podezření a velké mrazení po zádech, protože byla uvězněna před osmi lety a celou tu dobu trvalo, než se odškodnění domohla. A domohla se ho až v okamžiku, kdy se stala ministryní. Takže je to jako v té Farmě zvířat, že všechna zvířata si jsou rovná, ale některá si jsou rovnější,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Proto by přivítal, kdyby to byl průlomový akt a začaly by se takto řešit podobné dluhy, které má stát vůči lidem nespravedlivě stíhaným, nespravedlivě odsouzeným a podobně. „Všude tam, kde vznikla zcela jasná jak morální, tak finanční úhona, že by to teď stát vzal na vědomí. Myslím si, že paní ministryně spravedlnosti Válková něco v tom smyslu povídala, že se chystá revidovat tahleta legislativní opatření týkající se podobných příběhů,“ vybavuje si mediální odborník.

Politička ANO by měla uhánět svoji kolegyni na spravedlnosti

„Paní ministryně Jourová je teď na tahu a měla by sama ve svém vlastním zájmu, aby nebyla v podezření, že sama využila svého ministerského postu k tomu, aby si odehrála vítězně svůj osobní spor se státem, naskočit na aktivního koně a velmi tvrdě by svoji vládní kolegyni, také nominovanou za hnutí ANO, měla popichovat, aby velice rychle uspíšila tyto slibované kroky. Protože takových příběhů je v republice spousta,“ domnívá se Petr Žantovský a přiznává, že i on má osobní problém se státem, protože byl v roce 2003 členem odvolané Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Po dvou letech, v roce 2005, dostal spolu s dalšími bývalými kolegy od soudu pravomocný rozsudek, že jejich odvolání bylo nezákonné. „To odvolání bylo zrušeno a my jsme byli de iure vráceni zpět do funkcí v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Ale de facto nikoli, protože tam už seděli jiní lidé a ten souběh ze zákona nebyl možný. A tenhle zákonný paradox pak řešily další soudy, které jsme vyhrávali, a pak jsme dali – tak jako paní Jourová – žalobu o náhradu škody v roce 2005. Máme rok 2014, tak to už je devět let, více než u paní Jourové, a stále jsme na začátku,“ říká mediální odborník.

Stát by se měl chovat identicky, a ne jen ve prospěch členky vlády

Stát se zdráhá uznat, že pochybil a že v jejich případě porušil zákon tak, jak pravomocně konstatoval soud, a že jim tedy náleží nějaké odškodnění. „Řekl bych, že menší než paní Jourové, ale to je vedlejší. Každopádně, principiálně by se stát měl zachovat identicky. A já jsem velmi zvědavý, jestli se zachová. A také jsem velmi zvědavý, jestli si toho nějaký novinář všimne, protože zase tady funguje zákon sympatie a antipatie,“ upozorňuje Petr Žantovský.

V roce 2003 při odvolávání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání byla podle něj většina novinářů kolektivního názoru, že členové RRTV jsou zločinci, protože způsobili arbitráž s Ronaldem Lauderem, která přišla Česko na deset miliard. „Když soud konstatoval, že jsme nic takového nezpůsobili a že jsme ani nemohli, tak se nám žádný novinář tehdy neomluvil, žádný novinář nevzal svá poměrně radikální slova zpět. Tak jsem zvědav, jestli si dnes někdo všimne, že paní Jourová byla odškodněna a my ne,“ uzavírá mediální odborník Petr Žantovský.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jiří Hroník
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Volný vystoupil. Všichni v šoku: Organizovaný zločin! Chystá se provokativní umrtí pacientů... Tady se vyrábí další Breivik, jestli někomu rupne v kouli. Varuji vás

17:15 Volný vystoupil. Všichni v šoku: Organizovaný zločin! Chystá se provokativní umrtí pacientů... Tady se vyrábí další Breivik, jestli někomu rupne v kouli. Varuji vás

Poslanec Lubomír Volný dnes opět na plénu Poslanecké sněmovny hovořil bez roušky. Mluvil mimo jiné o…