Podle Filipa nejde v případě církve o žádné restituce. Jde totiž o dar, jelikož církev daný majetek technicky vzato nikdy nevlastnila.

„Za prvé, podle rozhodnutí už z 30. let stát odpovídal za platy a údržbu církevního majetku,“ zmínil Filip s tím, že mzdy církevním hospodářům platil vždy stát a to podle dodnes platného předpisu. Dostávají stejné platy jako učitelé. Stát přitom i platil za všechny památky, přičemž už od Josefa II. se jednalo o majetek státu.

„Nebylo to ukradeno, protože to církvi nepatřilo, patřilo to státu,“ řekl Filip o událostech roku 1948.

„Tak já bych si jistě nepřál, abychom spáchali něco, co by bylo v rozporu s českým právním řádem,“ zmínil Filip a zopakoval, že v případě takzvaných církevních restitucí se jedná o dary a odškodnění církvi, která navíc žaluje konkrétní osoby, po kterých požaduje navrácení majetku, například i po osmdesátileté paní, která má na takovém pozemku postaven domek. Vzhledem k tomu, že nejde o restituce, měly by se tyto dary zdanit.