„A tak to dnes v noci na Žižkově ‚pořešili‘,“ povzdechl si Horáček. Podotkl, že si znovu musíme připomenout tisíckrát prokázané: „Slova nejsou neškodné bubliny, mohou mít a mívají následky.

Proto se chci připojit ke všem, kteří dnes taky něco řeknou: Dost,“ napsal s tím, že musí být zahájena obrana všech, kteří si cení elementární slušnosti a všeho, na čem je moderní evropská kultura postavena.

Rozhodování se řeší v demokratickém procesu, ne násilím

V diskusi pak chtěl čtenář Tomáš Frank Jozífek upřesnění: „Prosím Dost čeho? Mě napadá tolik věcí, kde je třeba říci Dost, že od Vás takové Dost mi prostě, promiňte, nestačí.“ Horáček tedy svůj status upřesnil: „Chceme-li zastávat ty nejlepší evropské hodnoty, pak v první řadě ty, že rozhodování o věcech společného zájmu se řeší v demokratickém procesu. Nikoli násilím.“

Jozífek ale nesouhlasil: „Já vám nevím. Už jsem to dnes psal. Demokraticky přijmeme, zaplatíme, zajistíme jídlo, dáme peníze, které by mohly sloužit seniorům nebo nemocným, přidáme, uklidíme, vypereme, vyžehlíme, nájem zaplatíme. Dobře, ale co čekáme. Nebo čeho se třeba dočkáme?“ pochyboval o správnosti Horáčkova názoru.

Co se situací, kdy většina je blbec?

Robert Morx zase zapochyboval o správnosti demokracie: „Demokracie je to, kdy většina pro všechny zvolí způsob směřování a menšina se tomu podvolí. Ale co se situací, kdy většina je blbec?!?“