To by měl generální ředitel ČT vysvětlit! Petr Žantovský vytahuje nedávnou kauzu, která už zapadla

25.03.2017 10:41

TÝDEN V MÉDIÍCH Před časem se i mezi politiky diskutovalo o smyslu České televize, ale nakonec chyběla odvaha i vůle změnit fungování naprosto nemocné instituce a vypisovat veřejné zakázky na jednotlivé činnosti veřejné služby médií. Pak se nelze divit, že veřejnoprávní televize platí dvakrát za stejnou službu nebo že firmy, které pomáhaly před lety generálnímu řediteli se zvolením, nechává ČT svými zakázkami vydělávat. Petr Žantovský se ale pozastavuje i nad tím, že ČSSD si musí i na obyčejné politické bonmoty či agitační fráze najímat agenturu.

To by měl generální ředitel ČT vysvětlit! Petr Žantovský vytahuje nedávnou kauzu, která už zapadla
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský
reklama

Inspirací pro úvodní téma pravidelného přehledu mediálních zajímavostí se stal zajímavý případ, který byl docela obsáhle popsán v MF Dnes. „To je ta kauza, kdy se provalilo, že Česká televize platí PR agenturám na vylepšení svého obrazu a na různé lobbistické činnosti – například agentuře Bison & Rose – spousty peněz. Konkrétně jsou popsány akce řádově za miliony, až skoro osm milionů a podobně. Jde o zajímavou informaci, která nabízí tři souvislosti uvažování. Jedna napadne každého hned: proč si tedy Česká televize kupuje služby externích agentur, když má na stejnou činnost vlastní útvar, nebo proč naopak udržuje vlastní útvar, který také stojí nějaké peníze? To jsme se z článku už sice nedozvěděli, ale dá se předpokládat, že když v tom útvaru je několik zaměstnanců, tak jenom na mzdách to jsou řádově také miliony za srovnatelné období,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Z toho plyne, že se za stejnou práci platí dvakrát. „Myslím, že to není správné, a pan generální ředitel by to měl vysvětlovat, protože to jsou veřejné peníze, které jsou vyhozeny dvakrát za to samé, za stejnou práci dvěma různým týmům. Druhá věc, která na tom zarazí, otevírá otázku, která byla na přetřesu už někdy v letech 2008 až 2010, kdy se dokonce i v Senátu v roce 2009 konala konference o smyslu České televize, kterou potom velice rychle ukončili. Jedna z ústředních myšlenek spočívala v tom, jestli by nebylo lepší Českou televizi nemít jako takhle strašně bohatou a z veřejných zdrojů financovanou instituci, ale jestli by nebylo lepší, kdybychom si vydefinovali nějaké činnosti, které musí televize vykonávat a které spadají do té pomyslné sféry veřejné služby v médiích, a tuto činnost outsourcovat,“ připomíná mediální analytik.

Soukromé firmy by za jednu činnost neplatily dvakrát jako Dvořák a spol.

Podle této úvahy by se vypisovaly veřejné zakázky a zadávaly se vítězným firmám. „To je myšlenka, kterou jednu dobu podporoval také Mirek Topolánek, a docela často se o ní mluvilo, zejména v prostředí ODS. Mně ta myšlenka tehdy přišla velice podnětná. Dodnes si myslím, že by to byla jedna z elegantních cest, jak vyřešit problém naprosto nemocné České televize, která je prolezlá zlozvyky, různými vazbami, kamarádšofty, nepotismy a penězi tekoucími velmi zvláštním způsobem. Tak to by se docela pročistilo a vyjasnilo právě díky tomu, že by se vypsala jakási souborná tabulka činností, kde by byly vzdělávací pořady, pořady pro děti, umělecké pořady, artové dokumenty, zpravodajství, publicistika a tečka. A na jednotlivé projekty by se vypisovaly soutěže,“ vysvětluje Petr Žantovský.

Vždyť v České republice máme poměrně hodně televizních profesionálů, hodně televizních institucí, které by dokázaly stejnou činnost dělat stejně dobře a zcela určitě i levněji. „Určitě by za jednu činnost neplatily dvěma útvarům stejné peníze dvakrát, to by zcela určitě soukromá firma neudělala, protože by to pro ni bylo neekonomické. Podnik, který vyhazuje veřejné peníze takovým způsobem jako pan Dvořák, respektive Česká televize, se však domnívá, že si to může dovolit. No a třetí souvislost, která nad tím samozřejmě napadla i pana Valáška, který o tom psal v Mladé frontě, je, že vazby mezi panem ředitelem a některými těmi agenturami jsou staršího data, protože mu pomáhaly před první volbou do čela České televize, což se tehdy veřejně nevědělo,“ podotýká mediální odborník.

Rada nekontroluje a stávající Poslanecká sněmovna se bojí

Považuje za zvláštní, že stejné firmy dostávají zakázky nadále i v současnosti. „To je velmi prapodivné a podle mého názoru velmi nesprávné. Mělo by to zajímat minimálně Poslaneckou sněmovnu, protože podle zákona Nejvyšší kontrolní úřad nemůže vstoupit do České televize. Toto by za normálních okolností byla tematika pro NKÚ, jenže my jsme v situaci, kdy Česká televize je stát ve státě a nemá žádnou kontrolovatelnost. Rada České televize jde zjevně na ruku panu řediteli. Z vypsání tendru na nového ředitele už na konec dubna je zcela zjevné, že se můžeme dočkat nového mandátu pana Dvořáka a všechno pojede po starém. Takže Rada České televize zcela určitě nefunguje jako kontrolní orgán. No a nad Radou už je jenom Poslanecká sněmovna. Ale zdá se, že ta nebude konat, protože se České televize bojí,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Přitom se jí bojí neodůvodněně, když se domnívá, že Česká televize má nějaký vliv, který patrně už ani nemá. „Protože neznáme skutečná čísla, kolik lidí se dívá na pořady pana Moravce nebo na Události, komentáře, neznáme je konkrétně, tak neumíme posoudit, jak opravdový vliv televize může, nebo nemůže mít. Takže suma sumárum je to špatně všechno a celé to asi může mít jednu jedinou možnost vyřešení, a tou je zásadní legislativní zásah. Ovšem tato Poslanecká sněmovna, jak dnes je, se k němu zcela určitě nedopracuje. Jak bude vypadat ta další, jací zástupci z jakých stran v ní budou a jakou budou mít vůli s tím něco udělat, se dnes nedá vůbec odhadovat. Ale zdá se, že Česká televize si je jista v kramflecích a nijak se nezneklidňuje. A to je tedy smutné,“ myslí si mediální analytik.

Sociální sítě všechno nespasí, o čemž se přesvědčil i Schwarzenberg

Druhé téma se odvíjí od zveřejněné zprávy, že Lidový dům zadával tweetovou komunikaci externím firmám. „Tedy specialistům, kteří vytvářeli určité seznamy frází, jak mají sociálnědemokratičtí politici hovořit například o Andreji Babišovi a podobně. To je taková zpráva, která zdánlivě do toho mediálního světa jako by nepatřila. Ale jenom zdánlivě, protože svět sociálních sítí, tedy samozřejmě i Twitteru, je čím dál důležitějším prostředím pro předávání informací, a tudíž ani takovou zprávu nelze vynechat. I když se nepamatuji, že bychom se v tomhle našem povídání doposud někdy vážněji bavili o prostředí sociálních sítí jako komunikačním půdorysu, tak dnes s tím aspoň trošku začneme,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Přitom velice záleží na tom, jestli ty hlášky, které v tomto prostředí běží, voliči čtou a jestli tudíž mají nějaký význam. „To je – myslím – významná otázka. Význam mohou mít před přímou prezidentskou volbou, a to hlavně v zemích, kde jsou na ně více zvyklí a kde funguje tato komunikace delší dobu a tradičně. To jsou typicky Spojené státy, kde role sociálních sítí před prezidentskou volbou nebyla zanedbatelná. I když spoléhat na ni všude se rozhodně nedá. Koneckonců kníže Schwarzenberg se na ni spolehl a nebylo mu to nic platné, protože, jak se říká, kde nic není, ani smrt nebere a sociální sítě nepomůžou. Takže to je druhý úhel pohledu,“ poznamenává mediální odborník s tím, že je třeba pro takovou komunikaci nalákat publikum.

Voliči na Twitteru nečtou jalové fráze, které vymyslela agentura pro ČSSD

Publikum se skládá z lidí sociálně nějak definovaných, s nějakým tématem, a to téma predikuje způsob komunikace. „A já si opravdu nejsem jistý, že typičtí voliči pana Sobotky sedí od rána do večera na Twitteru a studují nějaké bláboly, které jim tam nadiktovala nějaká externí agentura. To, že si sociálně demokratická strana na tyhle nesmysly najímá externisty, je trošku jiná situace než v České televizi. Sociálně demokratickou stranu si sice platíme podle zákona o politických stranách podle volebního výsledku, ale není to tak, že bychom ji platili všichni nějakým povinným poplatkem. Dostává jakýsi balík peněz jako odměnu za svůj volební výsledek a s ním zachází v zásadě podle svého a je její věc, jak s ním naloží. Takže to zamyšlení je spíš o tom, zda volit stranu, která není schopna si ani z vlastního aparátu vygenerovat pár obyčejných politických bonmotů nebo agitačních frází,“ konstatuje Petr Žantovský.

Navíc když je četl, tak v něm žádné nadšení nevyvolaly. „Přišly mi opravdu velice jalové, nevtipné a nepůvodní. To ať se na mě ti externí autoři nezlobí, ale to se moc nepředvedli, aby zapůsobili na nerozhodnutého tak, že má zavrhnout jednu stranu a dát hlas druhé straně. Ale celkově to je o zašpuntování české politické scény ve smyslu myšlení o politice. Jako kdyby strany přestaly vůbec uvažovat v jiných rozměrech než urvat nějaké to procento hlasů a vůbec jim nejde o nějaké politické programy. Jde jenom o to dostat se za každou cenu do Parlamentu a přitom se dělají zoufalé chyby a zoufalé věci. Jedna z těch zoufalých chyb je samozřejmě i to předvolební propojení lidovců a Starostů. Myslím, že to dají lidovci svému předsedovi ještě sníst, až dají dohromady sedm procent celkového výsledku a budou se loučit s účastí v Poslanecké sněmovně,“ tuší mediální analytik.

Od Sobotky jen slyšíme, že máme milovat Evropu a nenávidět Babiše

Domnívá se, že tato jeho předpověď, i když řečena trochu v žertu, nemusí být nakonec tak moc vzdálena pravdě. Ale i toto chystané předvolební spojení zapadá do toho, o čem mluví. „Najednou jako kdyby vůbec nešlo o nějaké programy, neslyšíme třeba od pana Sobotky nějaký program. Jen slyšíme, že máme milovat Evropu, máme nenávidět Babiše, a to je celé. Neslyšel jsem od něj nebo od jeho strany jiné a nějaké inteligentní programové prohlášení za hodně dlouhou dobu. Tudíž mám pocit, že se politika této strany zcela vyprázdnila. Ale u jiných stran to není o mnoho lepší. Místo programů mají nějaké svoje stabilní nepřátele, Všichni se shodnou, že jejich stabilním nepřítelem je Babiš. Ale ani v jeho hnutí není úplně jednohlasno,“ míní Petr Žantovský.

Na politické scéně nevidí žádnou politickou sílu, která by měla skutečný program. „Která by dokázala říct: Tohle chceme dokázat, tohle chceme udělat a půjdeme na to takhle a myslíme si, že ta cesta je správná, a proto nás volte. Takovou stranu tady nevidím a myslím, že tyto podzimní volby budou přehlídkou velké trapnosti a v podstatě jenom jednoho velkého kariérismu napříč politickým spektrem. A jestli se u toho budou, nebo nebudou nějaké partaje přetlačovat na sociálních sítích, to už je skoro sekundární a nepodstatné. Jenom jsem touhle glosou chtěl upozornit na to, že konkrétně v tomhle případě socani trošinku přepálili svoji domnělou modernost a myšlenka, že budou přes sociální sítě těmi externě napumpovanými moudry přesvědčovat národ o čemkoli, je velice naivní,“ hodnotí mediální odborník.

Fráze, které mají tendenci mnohokrát opakovanou lež proměnit v pravdu

Z Lidových novin ho v průběhu týdne zaujal článek ani ne tak kvůli samotnému obsahu, ale kvůli tomu, jak v českých médiích přetrvávají určitá dogmata, zažité stereotypy i určité fráze, o nichž se nediskutuje. „Mají tak schopnost působit v tom smyslu, že mnohokrát opakovaná lež se stane pravdou. Konkrétně tento článek vychází z oficiální cesty delegace Ústeckého kraje na veletrh cestovního ruchu do Moskvy, během níž od ruského ministerstva školství obdržela nabídku, že by do slavného expionýrského tábora Artěk na Krymu mohli zase začít jezdit děti z českého prostředí, konkrétně tedy z Ústeckého kraje. To samo o sobě asi není zajímavá zpráva, hejtman Oldřich Bubeníček k tomu také v rozhovoru vcelku jednoznačně říká, že na to školy nebudou mít, že to je daleko a bylo by to hodně drahé,“ poukazuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Důvod, proč tedy článek zmiňuje, spočívá v přístupu redaktora. „V tomto jednoduchém a celkem stručném článku se asi na třech nebo na čtyřech místech objevuje informace o tom, že – cituji – ‚poloostrov okupuje Rusko‘, dále ‚anektovaný Krym‘, dále ‚okupovaný Krym‘ a neustále tam operuje výrazy ‚okupace‘ a ‚anexe‘. Já tedy nevím, jestli je Krym okupovaný, já jsem přesvědčený o tom, že tam proběhlo všeobecné lidové referendum, z něhož nějakých 96 procent účastníků, a ta účast tedy byla vysoká, se vyjádřilo, že chce patřit do rámce Ruské federace, a to proto, že jsou etničtí Rusové. Krym byl ruský už od Kateřiny Veliké, která ho vyhrála nad Tatary a nad Osmanskou říší a byla to tradiční destinace Ruska. Také tam je skoro 98 procent etnicky ruských obyvatel,“ připomíná mediální analytik.

Redaktor by se měl začít učit používat slova v jejich skutečném významu

Navíc to bylo od voličů logické rozhodnutí i vzhledem k tomu, že na Ukrajině od jara 2014 probíhá občanská válka. „A je to stát, který je v totálním ekonomickém, lidském, sociálním a nevím jakém ještě rozvalu. Tak celkem rozumím obyvatelům Krymu. Nevadil jim předchozí stav, dokud vývoj v obou zemích probíhal zhruba podobně. Ale dnes panují na Ukrajině jiné poměry než v Rusku a oni spatřují v Rusku jakousi domovskou jistotu a to je logické. Já bych se tady opravdu strašlivě zdráhal použít slovo okupace, avšak pan Jan Horák, který napsal tenhle článek, v něm operuje zcela apodikticky pojmem ‚okupovaný Krym‘, aniž by se jakkoli pokusil vysvětlit pojem okupace. Pojem okupace zpravidla spočívá v tom, že někam napochoduje vojsko, jako když Němci provedli anšlus Rakouska, nebo v okupaci Čech a Moravy po odtržení Slovenského státu, čehož výročí jsme si připomínali v minulém týdnu,“ poukazuje Petr Žantovský.

Právě v tom spočívá okupace, když někam napochoduje armáda. „Přitom sesadí místní samosprávu, dosadí tam místodržitele, nějakého regenta nebo nějakého protektora, říšského nebo něco takového. Takže pan Horák by se měl vrátit do školy a začít se učit používat slova v jejich skutečném významu. A je zcela zjevné, že to není náhoda, že ten člověk naprosto vědomě vytváří politické povědomí, které má být postaveno protirusky, proto také z celého ladění jeho článku Rusko vychází jako zločinecký systém. Tohle však nepatří do zpravodajské stránky. Pokud by pan Horák napsal komentář, kde by napsal, proč si myslí, že je to okupace, a proč si myslí, že je Rusko zločinecký stát, tak by to ty noviny mohly otisknout, ale tohle je propagandistický materiál jako Brno,“ tvrdí mediální odborník.

Po volbách vždy dochází ke změnám, ale vadí jen ty v nynějším Polsku

Závěrečnou stručnou poznámkou se vrací k úvaze politologa Josefa Mlejnka v Lidových novinách. „Pan Mlejnek tam píše, jak jsou v Polsku uzurpována veřejnoprávní média, jak jim nelze věřit, protože jsou závislá na státu. Tak jsem si nad tím položil otázku, jestli si pan Mlejnek, který se tváří, že je polonista a rozumí vývoji v Polsku, všiml, že ty kádrové výměny se tam děly vždy po každých volbách, ať už zvítězila strana pana Tuska Občanská platforma, nebo strana pana Kaczyńského Právo a spravedlnost. Vždy tam došlo v těch státem koordinovaných a financovaných institucích ke kádrovým výměnám. Tak to chodí, to je úplně normální,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Stačí se podívat na Českou republiku, kde se děje úplně totéž. „Jenom v České televizi ne, protože tam jsou ty poměry trošku jiné. Ale když se podívá na organizace, kde má stát nějaký vliv, tak zaregistruje desítky změn, které probíhají po každých volbách v dozorčích radách různých ČEZů, Českých pošt, Správ železničních dopravních cest a podobně. V podnicích se státní účastí se odkládají různí bývalí kolegové z politických stran a ti tam hlídají zájmy těch svých momentálně vítězících stran. To je přece úplně normální. Neříkám, že je to správné, neříkám, že to je hezké, ale na druhé straně je to normální. Jestliže nám pan Mlejnek vytváří zcela vědomě dojem, že to je důkaz nedemokratičnosti Polska, tak prostě a jednoduše nemluví pravdu.“ uzavírá mediální analytik.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jiří Hroník

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Babiš: Očkování bude opakovaně. 2022, 2023. Takže pozor

19:05 Babiš: Očkování bude opakovaně. 2022, 2023. Takže pozor

Je zde neděle a spolu s ní již pravidelný pořad premiéra Andreje Babiše Čau, lidi! Řeč byla hlavně …