Na úvod rozhovoru se katolický kněz vyjádřil k zákazu pražského arcibiskupa Dominika Duky promítat na Halíkově farnosti film o knězi s homosexuálními sklony a pořádat přednášku americké řádové sestry o šikaně v církvi. Halík vysvětlil, že ho to ani nemrzí, protože uvedené akce se budou stejně konat, akorát na jiném místě. Církevní zákaz je navíc dle něj v dnešní době jedno z nejlepších PR, takže prý nakonec asi přijde více lidí, než kdyby se akce konaly v tichu jeho farnosti.

V pořadu DVTV se Halík vyjadřoval kromě jiného i ke slovům olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera, který prohlásil, že „bezbřehé přijímání lidí jiné kultury musí znamenat konec dosavadní kultury. Příliv migrantů je třeba zastavit.“ Halík opáčil, že by potřeboval vidět kontext. Nicméně dle něj je třeba najít východisko mezi dvěma extrémy, které rezonují v české debatě o uprchlících. Jedním z nich je to, k čemu se prý kloní velká část našeho obyvatelstva, což ho znepokojuje, a to nahnat uprchlíky zpátky do moře nebo před samopaly islámských extremistů. Druhý extrém je zase přijmout všechny bez rozdílu. To ale prý také nemůžeme. „Jak má vypadat řešení, nevím. To bych měl vedle Templetonovy ceny ještě Nobelovu cenu míru, kdybych tohle uměl vyřešit,“ vysvětlil s úsměvem Halík.

Teolog si myslí, že by měly být zapojeny tajné služby, které by se snažily rozpoznat skutečné uprchlíky od těch, kteří podlehli představě, že je v Evropě budou vítat lidé s mávátky a pozvou je k plnému stolu. Ekonomická migrace je dle něj problém a bude třeba některé takové lidi vrátit. Vracet bychom prý mohli i vybrané jedince, kteří prchají před zvěrstvy Islámského státu. Ale až poté, co je vycvičíme k boji a povzbudíme je k tomu, aby se na svém území uměli sami bránit. Halík však zdůrazňuje, že pokud chce být Evropa věrná svým kulturním zásadám, nemůže před lidmi prchajícími před smrtí zabouchnout dveře.