„A konečně je klid. Kalouskova opozice se na služebním zákoně dohodla s koalicí, média nám zprostředkovávají optimistické obrázky, jak legislativci coby pilní mravenečkové rychle dávají dohromady změny v paragrafech služebního zákona. Poklidné vody nezčeřil ani pan prezident, který se hned na počátku nemalou měrou zasloužil o `netradiční` způsob projednávání tohoto klíčového zákona; ve svém komentáři lehce něco vytknul a zároveň trochu pochválil. Prostě pohoda,“ začíná politoložka svoji úvahu komentářem posledního dění kolem služebního zákona, s tím, že v tuto chvíli si jen málokdo uvědomuje, že jsme svědky opoziční smlouvy č. 2.

Dvořáková připomíná, že „první“ opoziční smlouva, uzavřená mezi Václavem Klausem a Milošem Zemanem v roce 1998, nejenom že nezahájila Zemanem slibovanou protikorupční akci „Čisté ruce“, ale rozšířila rovněž možnosti korupce, když se signatáři smlouvy rozdělili o posty ve správních a dozorčích radách nejrůznějších institucí. „Vytvořil se tak větší prostor pro stranické `trafiky`, zároveň s tím vzrostl vliv politiků, nikoli politický, ale kořistnický,“ shrnuje politoložka důsledky opoziční smlouvy.