Na úvod Křeček upozorňuje, že rodina, ač je mnohem starší institucí než stát a jakákoliv jiná sociální seskupení, to nikdy neměla lehké. Samozřejmě se vyvíjela, reagovala na společenské změny. Nyní však podle zástupce ombudsmanky sledujeme, zejména na levicové straně politického spektra, snahy o „tekutou společnost“. „Tedy to, že vše je v pohybu, je třeba opustit tradice, zkušenosti, víru otců, co je místní, historicky podmíněné (abych citoval nejznámější protagonisty U. Becka a V. Bělohradského),“ píše Křeček.

Úsilí o pokrok, které je levici vlastní, zde podle Křečka dospělo k popření antropologických konstant člověka, které jsou základem samotné existence lidské kultury. „Pohybuji se v této společnosti a sleduji, že je zde stále obtížnější a téměř nepatřičné vyslovit cokoliv o podstatných odlišnostech a funkcích muže a ženy,“ upozorňuje právník. Sleduje prý věci, se kterými jsme se nikdy v minulosti nesetkali, například když máme „vládní výbor pro volbu pohlaví“ popírající základní dělení lidstva na muže a ženy.

„Dočítám se (Deník Referendum), že dosavadní tradiční postoj k rodině a k funkci muže a ženy je „postoj vycházející z křesťanských katolických tradic, jež jsou pouze tradicemi heterosexuálního muže“, jako by např. nedávno restaurovaná soška Věstonické venuše neukazovala i těm, kteří jsou patrně málo gramotní, to, co si lidé o funkci muže a ženy mysleli dávno před křesťanstvím a před tím, než se lidé začali odlišovat na bílé a heterosexuální,“ zoufá si Křeček.