Úvodem Sedláček hovořil o předsevzetí do nového roku. „Minulý rok jsem si dal předsevzetí, že nebudu utíkat na letištích, protože se tam pak člověk ztratí. Takže tam chodím včas. A tohleto moje předsevzetí se jaksi přelilo, že chodím včas víceméně všude... To je taková moje špatná vlastnost, protože asi neumím pořádně odhadovat čas a prostě se zpožďuji o pět minut, nebo o sedm,“ sdělil Sedláček. Předsevzetí však podle něj nefungují, protože člověk se mění těžce. „A je to vidět i v průběhu institucionálních změn. Nemám naději, že se lidé stanou lepší, ale mám naději, že institucemi se staneme lepšími,“ uvedl.

Předsevzetí jsou de facto závazky, které si dáváme do příštího roku proto, že je nejsme schopni splnit přirozenou cestou. „Je to nespokojenost se svým vlastním stavem nebo výkonem. Mě ta předsevzetí baví číst v negativním slova smyslu, to znamená, že neznám žádného člověka, který by si předsevzal, že se bude méně věnovat rodině nebo dětem, nebo že si bude víc hrát s mobilem, nebo že se naučí kouřit, nebo že bude víc pít, nebo víc chodit do společnosti a mnohdy právě tímto negativním vymezením, pak z toho hezky vyplyne, co člověk vlastně chce dělat, protože i to je samo o sobě dost těžké,“ sdělil Sedláček.