Halík odhalil, že poprvé se s politikou setkal, když měl jako malý žák udělat nástěnku k „Vítěznému únoru“, s čímž mu otec odmítl pomoci, vzal si ho stranou, zavázal slibem mlčení a prozradil mu, o co v roce 1948 šlo a že jeho rodina stojí na druhé straně barikády.
Je odpůrcem referend a „přímé demokracie“. „Nemyslím si, že většinové mínění je automaticky správné. Všechny velké pravdy ve vědě, filozofii, v umění i náboženství začínaly jako vysmívané a často pronásledované názory malé menšiny,“ řekl a tuto myšlenku rozvinul i později.
Na Templetonovu cenu došlo při další otázce, ve které se Respekt ptal, kdy se Tomáš Halík cítil mocný. Kněz odpověděl, že moc, tak jak ji chápe většina, nikdy neměl, ale nescházela mu. „Ale když jsem dostával velká zahraniční ocenění jako Tempeltonovu cenu nebo čestný doktorát Oxfordské univerzity, uvědomil jsem si, že mám něco cennějšího, totiž určitý mezinárodní intelektuální a morální vliv, autoritu. K mému vlastnímu překvapení mě to nenaplnilo pýchou, spíš vědomím velké zodpovědnosti za to, co říkám a jak se chovám,“ podotkl k tématu. Naopak bezmocný se cítil nedávno. Onemocněl totiž covidem-19 a dle svého vyjádření nemohl ani číst, ani spát, ani pracovat. „Ležel jsem jako živá mrtvola,“ uvedl.
Také prohlásil, že ačkoliv jeho politické postoje zrály, tak byly vždycky orientované podle stejných hodnot. Např. sympatiemi s menšinami a opozicí. Zazněla i otázka, zda by mohl políbit někoho, kdo „špatně volí“. „Jako kněz, žijící v celibátu, mám celkem omezenou množinu těch, které smím líbat. A ti, kteří do ní patří, volí dobře,“ odpověděl Halík.
Fotogalerie: - Prázdné obchody v Německu. Nákupy ve Weidenu
V poslední době prý litoval demokratického kandidáta na prezidenta, Joea Bidena. „Musel zápasit s takovou nestvůrou, jakou je Donald Trump,“ zdůvodnil svou lítost. Nebyl to jediný prezident, o kterém se Halík vyjadřoval, hned poté následovala otázka: „Který politik či politička by vás musel/a požádat o odpuštění?“ A kněz zmínil Miloše Zemana a Václava Klause. „Miloš Zeman o mně párkrát veřejně lhal a urážel mě a také za Klausův výrok na veřejnosti, že jsem horší než Reinhard Heydrich, bych si jistě zasloužil satisfakci,“ prohlásil, ale jedním dechem dodal, že dotyční ho nepoškodili, jen „znovu předvedli svou úroveň myšlení a chování“.
Tomáš Halík se také vyslovil v otázce, kdo by měl mít naopak větší vliv. Je to prý bývalý senátor Petr Pithart a filozof Jan Sokol. Řekl i jakou politickou frázi by zakázal: „Jakékoli nebezpečné žvásty o tom, jak nám Evropská unie ubližuje. Denně děkuji Bohu za to, že jsme v EU a v NATO.“ České společnosti podle něho chybí „podhoubí“ – kvalitní a slušná veřejná rozprava o podstatných otázkách společnosti.
I o své roli v politickém systému kněz a autor řady textů promluvil: „Patřím k lidem, kterým se říká ‚public intellectuals‘, intelektuálům, kteří samostatně kriticky myslí a vyjadřují se k veřejnému životu. Takoví lidé jsou pro populisty a demagogy problém, soudě podle toho, jak je nenávidí.“
A k závěru vyřkl Tomáš Halík myšlenku ohledně toho, zda je správné dělat politická rozhodnutí, u nichž je známo, že většina občanů je proti. „Velikost a kvalita politiků se ukazují nejvíce v situacích, kdy musí prokázat odvahu přijmout odpovědnost za nutná nepopulární opatření. Správná řešení jsou v mnoha případech v rozporu s většinovým míněním, zejména v naší době, kdy populisté úspěšně útočí na nejnižší emoce, a tím vyhrávají ve volbách. Skutečný státník však musí mít jak odbornou kompetenci nalézat správná východiska, tak trpělivost vysvětlovat je a přesvědčovat občany.“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: kas
