Zdá-li se, že letos byl počet účastníků o něco menší, je to pravda. Nezapříčinila to ale ani tak bezpečnostní situace a „blbá nálada“, ale skutečnost, že akce se dříve vždy konala na začátku dostihové sezóny, tedy koncem dubna. Letos mimořádně o prázdninách – a to bylo vidět. Řada šlechticů a šlechtičen je prostě na dovolené – od francouzského Cannes přes Monte Carlo až třeba po karibské ostrovy, Mauritius či Polynésii. A tak se na karlovarském závodišti sešlo něco přes stovku hostů a na bálech a plesech takové dvě stovky, což je zhruba o polovinu méně než v tradičních jarních dnech.

Dřevěný koníček

Každý ročník je zdůrazňován vřelý vztah mezi laickými návštěvníky dostihů a šlechtou. To potvrzuje i hlavní organizátor celé akce Oron Kartener. Lidé s modrou krví nejsou jen z Evropy. Nechyběli ani Američané, Korejci a další. Je však pravdou, že tentokrát se příliš vzácných nálevníků nevypravilo mezi „dělný lid“, který sázel na dostihové koně dvaceti- nebo padesátikoruny. Vysvětlení je nasnadě – vzrůstající nebezpečí covidu. A tak šlechta raději zůstávala na hlavní tribuně ve společnosti drahého šampaňského a pak ještě kolem nabídky na vybrané delikatesy, které byly samozřejmě striktně odděleny od veřejnosti a hlídány bezpečnostní agenturou, aby si mohli hosté typu „von“ či „graf“ nerušeně pochutnávat. Co snesli s benevolencí jejich vlastní, bylo fotografování běžnými smrtelníky.

Každoročně – tedy s výjimkou covidu – je na programu dostih bujné bujaré mladé šlechtické krve, která nikoliv vsedne do sedel, ale zmáčkne nohami a hýžděmi dřevěné koníky a ve cvalu přeskočí malou překážku. I když této pro sraz typické akci nepřálo zrovna počasí a pršelo jak z konve, nedošlo k žádným pádným a zdravotním problémům a po stovce metrů závod skončil. Vítězství připadlo jednomu z mladších účastníků, zhruba třicetiletému švédskému šlechtici.