Je třeba vycházet z několika základních úvah. Každé jednání má minimálně dva vyjednávače. V politice a obchodě nelze věřit nikomu. Lze jen opakovat, že vývoj v Evropě připomíná rok 1939. Jen místo nacistického Německa je zde Turecko; a místo takzvaných sudetských a jiných Němců destabilizujících kdysi některé země Evropy tu jsou početnější a méně civilizované muslimské komunity. Dohody s Tureckem lze přirovnat k ostudné, ba zločinné mnichovské dohodě nacistického vyděrače s demokratickými zbabělci a zrádci. Právě mnichovská dohoda postavená na zbabělosti a zradě pomohla vytvořit základ k rozpoutání druhé světové války a holocaustu. Erdogan je v pozici Hitlera a Merkelová v pozici Chamberlaina. Vedení většiny údajně demokratických zemí v Evropě všemožně potlačuje svobody občanů a snaží se zaměřit jejich nepřátelství proti Rusku stejně jako koncem třicátých let. Třetí světová válka klepe na dveře!

Erdogan může dělat pouze to, co mu druhá strana dovolí. Kdyby neměl jako partnery vystrašené ubožáky z EU vedené Merkelovou a podporu z USA a Saúdské Arábie, dávno by někam zalezl. Zásadní otázkou je, proč evropské zájmy zastává vůči Turecku evidentně neschopná bývalá socialistická politická pracovnice? Taková poplašená ženština coby reprezentant Evropy musí být nejen Erdoganovi, ale všem věřícím muslimům doslova k smíchu. Stejně jako zženštilí socialističtí a křesťanští kastráti, kteří umí v Bruselu pouze blábolit o lidských právech.

Dalším tureckým trumfem v pokeru o budoucnost Evropy je islámská armáda, o níž naše média samozřejmě mlčí stejně jako všemožní bezpečnostní experti a turkologové vystupující v ČT. Vedení EU stejně jako mnozí národní politici zarytě odmítají plnit svoje zákonem dané povinnosti ve vztahu k občanské většině – počínaje pravdivými informacemi a právem na sebeobranu. Tím jsou vzorem v porušování zákonů, což vede k rozvratu a rostoucímu napětí ve společnosti. Snahou o umlčení vlasteneckých kritiků problém ještě posilují a nahrávají nepříteli.