Že je současná vládní krize trapným divadlem, nebo dokonce mezinárodní ostudou? Doktor Zdeněk Zbořil naopak říká: Nic mimořádného. „Trochu mi, jak jsem řekl už minulý týden, tyto události připomínají Gottwaldův pokus o ‚obrození Národní fronty‘ v roce 1948. Tentokrát tedy chce pan Sobotka ‚obrodit‘ koaliční vládu,“ poznamenal politolog. „A pokud jde o vládní krize po roce 1989 – on takový ‚sarajevský atentát‘, odstranění Topolánkovy nebo Nečasovy vlády také nebyly akce, na které můžeme být hrdí. Pan Topolánek musel dokonce odejít, mj. i kvůli někým ‚nahranému‘ výroku o Janu Fischerovi, v polovině českého předsednictví EU, ostuda, neostuda, a pan Nečas kvůli své promiskuitě, do které jeho sekretářka dokázala zaplést i Vojenské zpravodajství,“ připomíná Zbořil minulost.

Zatímco padají silná slova od českých politiků, Zbořil upozorňuje: „Neumím si představit, že by někdo mimo Evropu zaznamenal ‚průběh vládní krize‘ ve větším formátu než něco podobného v Belgii nebo Itálii. Snad ještě v souvislosti s některými balkánskými turbulencemi. Dokonce ani v Polsku, Maďarsku a na Ukrajině se zatím nějaká zpráva o ČR hledá s obtížemi. O zpravodajství z Ruské federace nic nevím, protože mi zmizela možnost sledovat Russia Today a zřejmě bojovníci s hybridními hrozbami na MV ČR už bojují a cenzurují, jak se u nich předpokládá.“
V souvislosti s vládní krizí je slyšet kritika na různé adresy ze všech stran, pak ovšem připadá v úvahu i otázka, zda na ní nemají podíl i sami ti, kteří dnes kritizují. A navíc, koho jsme si zvolili, toho v čele státu máme. „V zemi, kde novinářský elév je vážen, protože tajně nahrává ministerského předsedu, tentokrát místopředsedu vlády, a je považován za národního hrdinu, se snad nemusíme mravně rozhořčovat. A hlavně, jak správně říkáte, koho jsme si zvolili, toho tam, kde by neměl být, máme. Jen se obávám, že ani ty podzimní volby nedopadnou jinak,“ říká politolog.

Sled událostí byl rychlý. Než je probereme postupně, ptáme se, co nejvíc zaujalo Zdeňka Zbořila? „Chtělo by se mi říct, že především to, jak vyhuboval pan Kalousek předsedu vlády, když se rozhodl podat demisi. Potom také to, jak se pan Sobotka pokorně uklonil a hned nadvakrát změnil své názory (pokud je má) a postoje (které dával na odiv). A také mne zaujal triumfalismus všech účastníků nedělních Otázek Václava Moravce, dokonce i za poníženého přikyvování předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, opět panu Kalouskovi, který ty Otázky vlastně řídil. Přesto mne ale nejvíc zaujala rozhodnost předsedy Senátu PČR pana Milana Štěcha, který nám sdělil, že prezident Miloš Zeman je starý a sklerotický a že by měl senát zahájit ústavní kroky k omezení, nebo dokonce zbavení jej úřadu. O den později sice svá slova ustrašeně v ČT zmírnil, ale zpět je v plném rozsahu nevzal. Ještě že víme, že za tímto dlouholetým odborářem mnoho odborářů nestojí a že tento normalizační komunista (podle jeho CV na Wikipedii byl členem KSČ v letech 1979–1989) asi sní o tom, že by Zemana jako druhý nejvyšší ústavní činitel mohl nahradit. Nemyslím si, že by mu to někdo z dnes zmatených v ČSSD slíbil, ale také se mohu mýlit.“