Že je současná vládní krize trapným divadlem, nebo dokonce mezinárodní ostudou? Doktor Zdeněk Zbořil naopak říká: Nic mimořádného. „Trochu mi, jak jsem řekl už minulý týden, tyto události připomínají Gottwaldův pokus o ‚obrození Národní fronty‘ v roce 1948. Tentokrát tedy chce pan Sobotka ‚obrodit‘ koaliční vládu,“ poznamenal politolog. „A pokud jde o vládní krize po roce 1989 – on takový ‚sarajevský atentát‘, odstranění Topolánkovy nebo Nečasovy vlády také nebyly akce, na které můžeme být hrdí. Pan Topolánek musel dokonce odejít, mj. i kvůli někým ‚nahranému‘ výroku o Janu Fischerovi, v polovině českého předsednictví EU, ostuda, neostuda, a pan Nečas kvůli své promiskuitě, do které jeho sekretářka dokázala zaplést i Vojenské zpravodajství,“ připomíná Zbořil minulost.
Zatímco padají silná slova od českých politiků, Zbořil upozorňuje: „Neumím si představit, že by někdo mimo Evropu zaznamenal ‚průběh vládní krize‘ ve větším formátu než něco podobného v Belgii nebo Itálii. Snad ještě v souvislosti s některými balkánskými turbulencemi. Dokonce ani v Polsku, Maďarsku a na Ukrajině se zatím nějaká zpráva o ČR hledá s obtížemi. O zpravodajství z Ruské federace nic nevím, protože mi zmizela možnost sledovat Russia Today a zřejmě bojovníci s hybridními hrozbami na MV ČR už bojují a cenzurují, jak se u nich předpokládá.“
V souvislosti s vládní krizí je slyšet kritika na různé adresy ze všech stran, pak ovšem připadá v úvahu i otázka, zda na ní nemají podíl i sami ti, kteří dnes kritizují. A navíc, koho jsme si zvolili, toho v čele státu máme. „V zemi, kde novinářský elév je vážen, protože tajně nahrává ministerského předsedu, tentokrát místopředsedu vlády, a je považován za národního hrdinu, se snad nemusíme mravně rozhořčovat. A hlavně, jak správně říkáte, koho jsme si zvolili, toho tam, kde by neměl být, máme. Jen se obávám, že ani ty podzimní volby nedopadnou jinak,“ říká politolog.
Sled událostí byl rychlý. Než je probereme postupně, ptáme se, co nejvíc zaujalo Zdeňka Zbořila? „Chtělo by se mi říct, že především to, jak vyhuboval pan Kalousek předsedu vlády, když se rozhodl podat demisi. Potom také to, jak se pan Sobotka pokorně uklonil a hned nadvakrát změnil své názory (pokud je má) a postoje (které dával na odiv). A také mne zaujal triumfalismus všech účastníků nedělních Otázek Václava Moravce, dokonce i za poníženého přikyvování předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, opět panu Kalouskovi, který ty Otázky vlastně řídil. Přesto mne ale nejvíc zaujala rozhodnost předsedy Senátu PČR pana Milana Štěcha, který nám sdělil, že prezident Miloš Zeman je starý a sklerotický a že by měl senát zahájit ústavní kroky k omezení, nebo dokonce zbavení jej úřadu. O den později sice svá slova ustrašeně v ČT zmírnil, ale zpět je v plném rozsahu nevzal. Ještě že víme, že za tímto dlouholetým odborářem mnoho odborářů nestojí a že tento normalizační komunista (podle jeho CV na Wikipedii byl členem KSČ v letech 1979–1989) asi sní o tom, že by Zemana jako druhý nejvyšší ústavní činitel mohl nahradit. Nemyslím si, že by mu to někdo z dnes zmatených v ČSSD slíbil, ale také se mohu mýlit.“
Vše zavinil Sobotka svým chováním politického adolescenta
Na otázku, kdo za to může? Odpovídá Zdeněk Zbořil jednoznačně. „Samozřejmě to vše zavinil pan Sobotka svým chováním politického adolescenta. Samozřejmě že jej k tomu dovlekli jeho ‚milí a dobří rádcové‘, a proto slíbil, co potom odvolal, odvolal, co odvolal, a slíbil zase něco jiného, jako ten nešťastný král v Pyšné princezně. Samozřejmě i ti ostatní, které Babiš svým rozkladem nepřesvědčil, protože mu buď nerozuměli, nebo již byli přesvědčeni dřív, než jim ho doručovatel Hamáček doručil. Ti všichni se rozhodli jít do ‚poslední bitvy‘ s klesajícími preferencemi svých stran a ustoupit nemohou. Jde o jejich další politickou kariéru a možná, v případě členů ČSSD, okolo kterých se vrší případy hodné trestního stíhání jeden za druhým, i o další dny strávené na svobodě. A nezapomínejme, když se už tak často právě jimi vzpomíná demokracie a právní stát, že je tady ještě těch 335 milionů (dnes možná víc) pro dědice pana dr. Altnera. ČSSD by nakonec mohla nejen odejít, ale odejít i o žebrácké holi.“
Předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka avizoval nejdříve, že odvolá Andreje Babiše, pak se rozhodl pro demisi celé vlády, ovšem když z Hradu zaznělo, že by prezident mohl vyložit ústavu i tak, že jde pouze o demisi premiéra, krok si rozmyslel a odeslal návrh na odvolání vicepremiéra. Vrátil se tak k původnímu scénáři. K názorovým obratům premiéra Zbořil ještě doplňuje: „Vypadá to, že pan Sobotka zapomněl, že podání demise vlády, nebo třeba jen jejího předsedy, je ústavněprávní akt, který má svoje pravidla a nedá se vyřídit dopisem mezi sekretariáty nebo prostřednictvím SMS. Nejde přece jen o hradní ceremoniál, ale o listinnou dokumentaci, přítomnost svědků atd. Také prezidentův argument, že by to za týden nebo po nějaké době zase mohlo být jinak, má svou váhu. Dokonce i kdyby jednal pod tlakem pana Kalouska, který jen objevil příležitost, jak sebe i TOP 09 vrátit do politiky, ze které se zdál být samoodejit.“
Psali jsme:
Prezident ukazuje holí na premiéra? Zbořil vysvětluje svůj náhled
Ve čtvrtek prezidentská kancelář podle Zemanových slov nedostala z Úřadu vlády aktuální informace, že premiér demisi nepřinese, a připravila aranžmá v sále včetně novinářů, jako by se demise konala. Sobotka byl evidentně překvapený a pustil se v přímém přenosu do prezidenta. Ten se uprostřed Sobotkovy řeči otočil a odešel ze sálu. Prezident také poněkud úsměvně ukazoval na Sobotku holí, když mu chtěl naznačit, jak si má stoupnout k mikrofonu. A jak čte tuto situaci Zdeněk Zbořil? „Jinak než ti, kteří hledají na Miloši Zemanovi cokoli, co by mohlo učinit nedůvěryhodným výkon jeho funkce. Ta hůlka nebyla nic jiného než sezení amerického prezidenta na invalidním vozíčku a ani J. V. Stalin se neurazil, že nevstal a neobjal jej. Pro Milana Štěcha to byl naopak důkaz prezidentovy senility a neschopnosti vykonávat prezidentský úřad. Kdyby mu prezident nabídl zdvořilostní přípitek, žila by z toho ‚pražská bažina‘ několik let v euforii.“
Ať už je to jakkoli, podle právních výkladů nezbývá prezidentovi nic jiného, než ministra financí odvolat. Jenže i tady jsme už slyšeli, že je zaslaný materiál neplatný, protože na něm bylo uvedeno datum odvolání. Z Hradu navíc zaznělo, že hlava státu má teď před sebou cestu do Libereckého kraje a také návštěvu Číny, takže se k řešení situace dostane asi nejdříve 18. května. Řada politiků už rozhodnutí prezidentovi vyčítá a tvrdí, že má řešit krizi hned. „Řada politiků a politických i právních komentátorů používá slova hned a okamžitě. Co to znamená ‚pod zorným úhlem věčnosti‘, ze kterého musíme nahlížet na výkon prezidentské funkce? Těm, kteří spěchají, protože čekají, kdy u nich zazvoní kriminálka, znamená hned dnes nebo zítra. Pro pana premiéra, který hraje o svých posledních šest měsíců, jsou to dny a týdny, pro prezidenta snad měsíce. Jiným, říkejme třeba občanům, je to jedno a chtějí, aby tomu tak bylo, až bude jasné, že nebude pokračovat to, co si zvykli považovat v posledním roce za lhaní nebo právnicky přesněji: za úmyslné nepravdy prezentované na veřejnosti s úmyslem právě je oklamat a poškodit,“ reaguje politolog.
Psali jsme:
Předčasné volby ne. Ovšem to nekonečné praní špinavého prádla
Premiér Bohuslav Sobotka s vicepremiérem Pavlem Bělobrádkem v Otázkách Václava Moravce sdělili, že vládnout s Babišem není jednoduché. Občas prý používá velmi ostrý slovník. „Pan Babiš nás občas poslal do dámských pohlavních orgánů,“ řekl Bělobrádek. Přesto se pánové shodli na tom, že má smysl dovládnout. A tak se nabízejí tyto otázky. I přestože komunikace na vládní úrovni je evidentně specifická, věříte tomu, že je lepším řešením dovést zemi k volbám v už schválenému termínu? Nebo snad raději předčasné volby, jak navrhuje opozice, když spolu pánové nejsou schopní ani slušně mluvit? „S těmi vulgaritami bychom měli být opatrní. Sám pan Bělobrádek, když se rozčilil v OVM, zaklel ‚doprčic!‘ Protože neřekl ‚do Prčice‘, byl to také vulgarismus, který by asi Masaryk rád neslyšel. Nevím, jak pánové, kteří si běžně mezi sebou ‚na vládě‘ tykají, mezi sebou mluví, ale možná by se měli někdy svézt pražskou tramvají a poslouchat, jak mluví dnešní středoškoláci. Nebo navštívit jako já už před lety nějaké cool drama v pražském Činoherním klubu, kde jsme si dělali čárky a během první půle představení jsme těch ‚dámských pohlavních orgánů‘ napočítali 31. Také české i zahraniční filmy vysílané ve všech TV v ČR jsou ‚hustý‘. To, že ‚chtějí vládnout‘, svědčí o tom, že jim nějaké to ostřejší slovo, např. Sobotkovo ‚ojebat‘, které je v češtině mimořádně silným vulgarismem, nevadí,“ říká Zbořil. „A pokud jde o termín voleb, myslím si, že předčasné volby by být neměly, ale je to velmi subjektivní názor. Naopak ANO 2011, předpokládám, by s ním nemuselo souhlasit, ODS a TOP 09 a koalice KDU-ČSL/STAN asi ano, protože se jim nabízí program Antibabiš. Na druhé straně se ale obávám jen nekonečného prodlužování praní špinavého prádla. Bohužel, i když mnozí chceme, přece jen nejsme lidmi bez uší,“ dodal.
A do jaké míry jsme teď svědky hájení zájmů veřejnosti? Nezvrtlo se dění spíš do roviny osobní nenávisti mezi politiky? „To je velmi dobrá otázka, protože je na ni stručná a věcná odpověď. Veřejnost ‚je‘ vůbec nezajímá a čeština má pro to velmi hezké slovní spojení, které si zde, nejsa ministr nebo premiér, nedovoluji použít. Snad kdybych seděl ve Strakovce nebo se pohyboval v kuloárech parlamentu,“ podotýká Zbořil.
Dnes se hodí, že jde o Babiše, ale co když to příště bude Sobotka?
A jako by toho nebylo málo, objevily se i kompromitující nahrávky. Údajným zneužíváním médií Andrejem Babišem se bude zabývat Poslanecká sněmovna. S novinářem MF Dnes na zveřejněných nahrávkách totiž vicepremiér domlouval zařazení příspěvků do vydání. Andrej Babiš konstatoval, že udělal chybu a že šlo o provokaci. Ostatní hovoří o skandálu. Obecně Babiš kritizuje to, proč se novináři nezabývají spíš tím, jak je možné, že někdo nahrává vicepremiéra. „Samozřejmě že by se Poslanecká sněmovna měla zabývat zejména tím, jak je možné, že někdo nahrává premiéra nebo vicepremiéra – nyní Babiše, dříve Topolánka, nebo dokonce prezidenta Klause. Pro mne je důležitější, kdo bez souhlasu soudu, dozoru státního zástupce a podle pravidel, které musí dodržovat Policie ČR, nahrává, odposlouchává a hackuje,“ uvedl Zbořil. „Dnes se hodí, že jde o Babiše, ale co když to příště bude Sobotka, Zeman a pan Přibil nebude jen vyrábět kompra, ale bude ‚pracovat ve mzdě‘ a svoje ‚produkty‘ prodávat cizím zpravodajským službám a ‚nepřátelským mocnostem‘. Kdo ho asi řídí a platí? A neodposlouchává i v kuloárech Poslanecké sněmovny? Vždyť pamatujeme odposlech z předsálí Poslanecké sněmovny a také tehdy šlo o rozhovory ‚nepěkných lidí‘. Vždyť nejde jen vždy o pravdu, ale i o ohrožení bezpečnosti státu,“ dodal.
A poslední otázka na toto téma: Je skutečně nejpravděpodobnější scénář, že ANO nominuje jiného ministra financí a vláda bude dál pokračovat až do říjnových voleb? „Já předpokládám, že ano, protože cílem kalouskovsko-sobotkovského úradku přece bylo dostat ANO 2011 z vlády a vytvořit novou před- a povolební koalici. Pak už tomuto novému tandemu české politiky, který nahradil koaliční smlouvu, nezbude, než odvolávat jednoho ministra ANO 2011 za druhým. Jistě to nebude nikdo z ČSSD, třeba pan ministr vnitra Chovanec, protože kdo by pak mohl likvidovat státní zástupce? Ti přece stále ještě vadí!“ říká Zbořil.
Psali jsme:
Prezidentem Francie je Macron. „EU se těší.“
Neděle byla velkým dnem pro francouzské voliče, kteří rozhodli o tom, že v sídle francouzských prezidentů, v Elysejském paláci, usedne kandidát levého středu Emmanuel Macron. „Francouzi rádi používají pojmy jako levý nebo pravý střed, stejně jako levice – pravice. Je to takový zlozvyk, který se stále mění, ale zejména po těchto volbách, ve kterých zvítězil Emmanuel Macron, ‚vůdce‘ hnutí En Marche, France!, které je alespoň formálně trochu podobné našemu ANO 2011, byť s trochu jiným programem, má toto pojmenování nový obsah,“ reagoval Zbořil. „EU se těší, že zvítězil nejméně protiunijní kandidát, a předpokládá, že se stane prounijním. Tato očekávání se mohou naplnit, pokud se EU bude vyvíjet (lépe řečeno stagnovat) ve stejných formátech jako dosud. Zvolení je jistým experimentem nejen pro Francii, ale i pro EU. Takže očekávání jsou na obou stranách stejně velká jako nejasná,“ doplnil.
Na adresu vítězného kandidáta ještě před jeho zvolením bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvedl: „Vlastně netušíme, jaký Macron je. Kromě toho, že je proevropský, je pro eurozónu a nechce reformu Evropské unie. Macron je osoba, která je nevyzkoušená. Nevyhrál žádné volby. První pozice, do které bude pravděpodobně zvolen, je prezident Francie.“ Zbořil s tímto pohledem na situaci souhlasí: „Pan exministr Svoboda má pravdu pravdoucí. Já bych si ho jen dovolil doplnit, že Macron je vynikající řečník, ale jak jsem už citoval jednoho jeho kritika, ‚všechno řekne a neví nic‘. To, že je rétoricky zdatný, je u politika vždycky trochu nebezpečné. Když to řeknu trochu dobově vulgárním jazykem naší politiky, on bude umět všechno ‚okecat‘. Ale jeho politická osobnost se bude teprve formovat.“
A jak se výsledky prezidentské volby projeví v následujících parlamentních volbách ve Francii? „Vůbec si netroufám na tuto otázku odpovědět. Parlamentní volby budou ve stejně neobvyklém formátu jako letošní volby prezidentské a o jejich výsledcích si nedovolují spekulovat ani renomovaní francouzští odborníci. Předpokládá se další odchod ‚tradičních politických stran‘, když ne do nepaměti, tak alespoň do většího stínu. Ale výsledky budou zajímavé i pro vytváření vlády po volbách, ve které bude asi poměr mezi stranami a osobnostmi, předpokládám, jiný než kdykoli v minulosti,“ říká Zbořil.
Ví někdo o vraždění ve Velkém Meziříčí?
Máme 8. května, státní svátek. Na závěr dnešního Rozjezdu jsme proto Zdeňka Zbořila požádali o pár slov k tomuto dni. „Jsem tak starý, že si ještě pamatuji ten ponurý večer 8. května v Praze. Němečtí vojáci zde už nebyli, do civilu převlečení esesmani stříleli ze svých bytů (v ulici Na Valech, tam, kde později bydleli pánové Topolánek a Dalík, dokonce ještě 9. května odpoledne) a lidé se stále ještě báli. Pak nadšení z příjezdu Rudé armády a pronásledování ‚Němců a kolaborantů‘. V devadesátých letech přišel Václav Havel a mezi jinými i Miloš Zeman, kteří někdy 1991 nebo 1992 rozhodli, že válka v ČSR skončila 8. května 1945 i v Praze. Asi se už nedočkám, že se bude jako státní svátek slavit 15. březen 1939, ale někteří mladší možná ano. Jistě stojí za to připomínat v Plzni ‚osvobození americkou armádou‘ a hledat stále ještě nevybuchlé pumy z posledního bombardování Škodovky, ale neměli bychom ani zapomenout na v předvečer 8. května 1945 vypálené a vyvražděné Javoříčko. Ví ještě někdo o vraždění ve Velkém Meziříčí v posledních dnech války? To je snad už jen moje poslední otázka a obávám se, že na ni znám odpověď.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
