Konec února bývá spojen s ozvěnami komunistického puče v roce 1948. Zasáhl například i do života Lidmily Hanzlové z Ostrova na Karlovarsku. Zažila mimo jiné perzekuci při přijímání na školu, na což zareagovala velice odvážně… třicet let po revoluci se dá shrnout, že o založení kostelní knihovny a vystudování tří vysokých škol se zrovna zmíněné ženě mohlo před pádem režimu jen zdát.

Dalších deset obdobných příběhů „našich sousedů“ z Karlovarského kraje se právě v uplynulém týdnu objevilo v archivu obecně prospěšné společnosti Post Bellum, a to včetně digitalizovaných dobových fotografií a listin, například výučních listů.

(Komunistický převrat, který před dvaasedmdesáti lety probíhal ve dnech 17. až 25. února, mapuje Paměť národa v samostatném speciálu, kde o převzetí moci komunistickou stranou v Československu hovoří řada přímých účastníků. Někteří emigrovali a pomáhali pak i další vlně českých emigrantů v roce 1968.)

„Některé předpoklady“ se komunistům nehodí

Osmdesátiletá dáma patří mezi skupinu pražských „naplavenin“, které se do karlovarského pohraničí dostaly v rámci osídlování vylidněného pohraničí po odsunu Němců. (Po roce 1945 šel každý čtvrtý člověk do pohraničí, pozn. red.) V hlavním městě prožila jako dítě jen bombardování na konci války, květnové povstání a osvobození v roce 1945. „Zažívali jsme časté nálety, sirény houkaly ve dne v noci, a to jsme museli vždycky do sklepa,“ vzpomínala.