Podle Greena Trump v roce 2016 vyhrál volby tím, že prosadil složité otázky zahraniční politiky do národní agendy, ve funkci vytvořil alternativu ke konsenzu z 90. let. „Pojmenoval a potupil stvůry z bažin Washingtonu: zkorumpované politiky, samolibé byrokraty, bezohledné poskoky různých think-tanků, média krmící se zdola. Vystupoval proti podvodníkům, s nimiž si washingtonský konsenzus, zejména Obamova administrativa, podala ruce,“ píše novinář.
Trump, podle Greena, zahraniční politice Spojených států uvolnil ruce. „Udělal víc, než jen položil základy nové zahraniční politiky. Obrysy této nové konstrukce jsou již viditelné v Pacifiku a od Himálají po Atlantik; určitě by se dále vyvíjely, kdyby Trump v listopadu zvítězil. Outsider na jedno volební období má na svědomí pravděpodobně nejúspěšnější zahraniční politiku od konce studené války,“ napsal.
Co lze tedy Trumpovi přičíst k dobru? „Vyhýbal se novým válkám na Středním východě a snažil se ukončit ty staré. Zaujal tvrdou linii vůči Rusku, ale ne tak tvrdou, že to Rusko přimělo k alianci s Čínou. Odmítl nevýhodnou íránskou dohodu a přistoupil k íránskému režimu s hrozbou, nikoli s úplatky. A využil také štěstí a načasování, aby usnadnil usmíření sunnitských arabských států a Izraele. Tento průlom umožňuje nejen konfrontovat Írán s těmi, na kterých mu záleží nejvíce; obsahuje také zárodky transformace na Středním východě, kde dochází ropa a islamisté ztrácejí přitažlivost,“ napsal žurnalista.
Trump především podle Greena udělal světu velkou laskavost tím, že se postavil čínské hrozbě. „Objasnil výslovnou souvislost mezi americkou zahraniční politikou, která odmítla brát čínské ambice vážně, a politikou volného obchodu, která podporovala odliv průmyslové výroby na východ.“
Nyní, pod prezidentem Bidenem, Amerika ustoupí od Trumpovi konfrontační politiky vůči Číně. „Unipolární svět je pryč. Trumpova politika je pouze jedním z akcelerátorů, který urychlil jeho rozpad. Globální technologický systém se již rozděluje do linií nové studené války: Google a Facebook vs Baidu a Weibo. V listopadu podepsalo 15 asijských a tichomořských zemí rozsáhlou obchodní dohodu, Regionální komplexní hospodářské partnerství, které spojuje americké spojence jako Japonsko, Jižní Koreu, Austrálii, Nový Zéland, Singapur a Filipíny do nízkocelní obchodní zóny s Čínou. To urychlí koncentraci asijských dodavatelských řetězců v Tichomoří – a sníží vliv Ameriky na tichomořské demokracie.“ Domnívá se Green.
Situace v Evropě je z hlediska USA prý podobná: „Americký vliv v Evropě dále snižuje brexit a neo-gaullistická zahraniční politika Emmanuela Macrona ‚Francie první‘. Před brexitem byla Británie v Evropě spolehlivě proamerickým hlasem. Díky tomu se Británie stala přínosem pro USA, ale překážkou oživení evropské politické nezávislosti.“
Co tedy může Bidenova Amerika dělat, pokud ztratí své spojence v Asii i Evropě a její jedinou starostí bude smazat odkaz prezidenta Trumpa, místo toho, aby na něj navázala? „Demokratické elity se nic nenaučily a na všechno zapomněly. Nahradili neúspěšnou výjimečnost USA 90. let a válku proti teroru za Ameriku jako bojovníka za demokracii a svět jako bojiště: svět jako prázdné plátno pro promítání dramatu rasové viny a spravedlivějšího zdanění. Místo toho, aby stavěla na Trumpových úspěších, slibuje Bidenova administrativa smazání každé stopy „oranžové hanby“ bez ohledu na cenu. Toto je vláda pomocí módního slova. Jestli bude zahraniční politika takto pokračovat, má stejnou šanci uspět jako protesty hnutí Black Lives Matter v Pekingu.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: AZy
