Samková ve svém komentáři hovoří o tom, jak rozvíjí v několika oblastech informační řetězce, někdy jde po autorech, jindy po tématech. „Avšak v každém případě je výsledek jeden: moje naprosté opojení brilantními úvahami, logickou stavbou právní teorie, vypořádávající se s praktickými problémy práva na úrovni, o které se mi i jenom před pár desítkami let, například v době mých právnických studií, mohlo jen zdát. Nechci vypadat jako přehnaný optimista, ale když čtu ta pojednání, nabývám přesvědčení, že se konečně právní věda už dostala k řešení, jak má právo fungovat,“ míní Samková.
Fotogalerie: - Za svobodu a demokracii
„Právo rozpřahuje svou náruč a své ruce k vědám nejen stojícím okolo něj, ale hledá své vlastní souvislosti i s vědami přírodními, aby se s nimi propojilo v samoorganizující se celek. Je to úchvatná podívaná… Je to intelektuální slast,“ dodala Samková s tím, že na druhé straně však stojí právní praxe, jejíž úpadek je evidentní.
Původní text ZDE.
„Když zohledním pravidlo 80 : 20, těžko mohu souhlasit s tím, že platí i v právu. Právní věda je soudy ignorována podle mého názoru z více než 90 %. Roztržka mezi těmito dvěma oblastmi práva, právní teorií či právní filozofií na straně jedné a aplikací práva na straně druhé, nabývá takových rozměrů, že začínám mít vnitřní pochybnosti o tom, zda vůbec má ještě smysl se teoreticko-právními otázkami zabývat. Zda by nebylo jednodušší nepředstírat propojení právní teorie a praxe, navrátit se k ordálům, případně účastníkům řízení rozdat zbraně,“ dodala Samková.
„Nejvyšší soudy jsou již často tímto faktorem lhostejnosti infikovány taky, i když nutno přiznat k jejich chvále, že se snaží se držet. Když však dostávám odmítnutí dovolání z Nejvyššího soudu, odmítnutí ústavních stížností, jsem schopna přesně číst mezi řádky rozhodnutí obsahujícího ze zcela převažující části text získaný postupem Ctrl + C – Ctrl + V, tu únavu Nejvyššího a Ústavního soudu z neuvěřitelného náporu oné právní lhostejnosti a právně nekonzistentní tuposti, která se na ně zdola valí – a to, že tu kterou věc prostě ‚vypustily‘, protože už nemají sil,“ podotkla a také zmínila tupost, neznalost, lhostejnost, lenost prýštící ze statisíců prvoinstančních i odvolacích rozsudků, jež se na ně zezdola valí jako moréna či lavina, která bere vše…
„Marně se snažím najít důvody tohoto zcela neutěšeného stavu. Je to výběrem soudců? Stejně tak není důvodem množství soudních sporů. To je totiž důsledek oné neschopnosti právního systému jako celku řešit své vlastní problémy, nikoliv příčina,“ sdělila s tím, že celý právní řád již dosáhl onoho mezního bodu, kdy náklady na jeho udržování přesahují zisk, který systém samotný produkuje. „Jednou se to zlomí. Jemné praskání toho zlomu již slyším pod povrchem…,“ uzavřela.
JUDr. KLára A. Samková, Ph.D.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
