„Prezident nemá co určovat, kolik tady bude církví. Založte si církev a s pánem bohem,“ reagoval Michal Horáček na první dotaz z publika o tom, zda v republice není církví moc. Zároveň uvedl i toto: „Máme s tím problém trošku, politický. Říkali jsme - náboženská svoboda, to je jasný. Ale teď některé strany říkají, že by náboženská svoboda neměla být úplná, třeba muslimové…“ Konstatoval, že je liberál, který byl vždy pro náboženskou svobodu.

V centru Pant, kde se beseda s názvem „Michal Horáček for…“ konala, pak zazněla i otázka o tom, zda by preferoval posílení pravomocí prezidenta: „Mohl by se systém posunout k francouzskému systému? To jinak nemá smysl volit prezidenta. Personu na reklamu? Jsem to zjednodušil, abych se nevykecával…,“ vysvětlil svůj dotaz mladší muž. Michal Horáček v reakci popsal důvod, proč je s pravomocemi prezidenta spokojený: „Jsou velké, daleko větší, než se připouští. To je úžasně velká moc, i ta, co je v ústavě napsaná, například to, že jmenuje členy Rady České národní banky,“ uvedl také Horáček a hovořil o fixaci české koruny. „Sedm lidí jmenovaných prezidentem rozhodlo o tom, že nám vzali každému z nás deset procent hodnoty našich peněz. To považuji za sakra velkou moc. Současně musím upozornit na to, že to budou členové Rady České národní banky, kdo bude mít velmi významné slovo v otázce, jestli máme přijmout euro, nebo ne. Tak jen z tohoto vidíte, jaká je to obrovská moc,“ dodal a vyjmenoval další spoustu pravomocí.

Někteří se mohou obávat velkého usurpování moci

Pak Horáček konstatoval: „To všechno, co je napsané na papíře, bledne před tím, co na papíře napsané není, a to je symbolická moc. To je něco v životě našeho národa strašně důležitého,“ uvedl. Zmínil i to, že prezident musí kontrolovat politiky. „Prezident, když to dělá dobře, může být velmi dobrou protiváhou proti přehnané moci vlády. A teď se můžeme, někteří z nás, podle toho, jak jsme založení, obávat, že nás něco takového čeká, že nás čeká velké usurpování moci strašně silným člověkem, pak bude hodně dobře, když tu bude silný prezident. Takže ta moc je obrovská.“  

Zmínil i to, co slýchá od lidí: „To, co mi říkají normální lidi, tam, kam přijedu: Já od svého prezidenta chci, aby, když přijede do našeho městečka nebo když ho uvidím v televizi, abych mohla říct svý holce: Eliško, pojď, hele, to je náš prezident, toho jsme si vybrali, aby nás zastupoval. A to jsme dobře udělali. Poslouchej, třeba budeš jednou jako on. A to bych chtěl. Je to těžká ambice, ale ten člověk to musí alespoň vědět, že má tento úkol, aby to mohly ty mámy těm Eliškám říct. A to se neděje, a proto to musíme změnit.“ A následoval potlesk.