Ministerský předseda si je vědom, že Senát nemusí zákonná opatření posvětit. Zdůraznil však, že i on má možnost je stáhnout a rozhodně tak učiní v případě, že by se z nich mělo stát téma předvolebního boje. Rozhodně je otevřený domluvě a rozumným přínosným kompromisům, ale například zvýšení sazeb za státní pojištěnce ve zdravotnictví nad navrženou míru by považoval již za důvod pro stažení předlohy. Podobné změny jsou podle názoru premiéra buďto věcí vládní agendy, anebo nové sněmovny.
Podle redaktora Václava Moravce si Rusnokova vláda vytkla za jeden ze svých hlavních cílů profesionalizaci státní správy a navrácení důvěry občanů v ní. Na jeho otázku, jak se s tímto cílem slučují kroky ministra dopravy Zdeňka Žáka, který v uplynulých dnech odvolal šéfa ŘSD Davida Čermáka, jeho protějšek v čele vodních cest Jana Skalického a konečně ředitele Drážního úřadu Pavla Kodyma, ministerský předseda odtušil, že ne zcela, a zopakoval svůj známý postoj, že tyto kroky jsou v kompetenci ministra Žáka a ten k nim měl bezpochyby své důvody. Na doplňující dotaz, jak bude vláda přistupovat k obsazení uvolněných míst ve správních radách podniků se státní účastí, předseda vlády Rusnok doplnil, že ještě ministři nedošli konsensu. Doplnění prý zváží, avšak zda tak skutečně učiní, je 50% ku 50%.
Šetřit! Ale jinak
K předloženému návrhu státního rozpočtu s předpokládaným schodkem 112 miliard založeném navíc na víře v hospodářský růst zajímalo Václava Moravce především, proč vláda nepokračuje v úsporách načrtnutých poslední vládou premiéra Nečase, konkrétně na příklad ve sloučení ministerstev dopravy a průmyslu a obchodu. Ty však současný ministerský předseda označil za virtuální plány před volbami. Slučování ministerstev je podle něj čistě politické rozhodnutí, vyžadující změny v kompetenčním zákoně a navíc sám vidí případné dosažené úspory jako zanedbatelné. V jednom „silném“ hospodářském ministerstvu nevidí Jiří Rusnok žádnou výhodu, neboť jeho skutečná pozice vzejde vždy z koaličních jednání a postavení koalice v obou parlamentních komorách. Systémové úspory jsou podle něj nezbytné, avšak jde o pomalý kontinuální proces. Důležité jsou dle Rusnokova pohledu úpravy zákonů, které však musejí vzejít z nové sněmovny. Konkrétně zmínil zákon o veřejných zakázkách.
Jak na daňové ráje?
V další části Otázek se probírala problematika tzv daňových rájů. Podle předsedy vlády Jiřího Rusnoka jde o bolestné místo všech vyspělých zemí, které se jím již zabývají, a je tedy optimistou, že v delším časovém období bude potíž vyřešena globálně, jak se vyjádřil. U nás, na národní úrovni, je podle něj potřeba vyřešit spíše problematiku anonymních společností, které by podle jeho názoru měly být odstřiženy od veřejných zakázek.
Vzrušení v diskusi přinesl Moravcův příklad společnosti P3CHEM, která coby zprostředkovatel dodává pohonné hmoty pro státní podnik ČEPRO, který je přitom může nakupovat přímo. Uvedený případ předsedu vlády téměř nadzvedl ze židle, když podtrhl, že toto jej „trápí především jako občana“ a ač je zvolený postup zřejmě legální, bude „to řešit s generálním ředitelem". Jiří Rusnok dále doplnil, že kritizované postupy nejsou ve většině případů nezákonné a kriminální, ovšem domnívá se, že je potřeba změnit pravidla. „My – jako stát – jsme pak za blbce,“ rozčilil se a dodal, že „u nás všichni mají pocit, jak na stát vyzrají, ale zapomínají, že stát jsme my, a tím pádem obíráme sami sebe.“
To je téma do voleb!
Nastíněnému tématu daňových rájů se věnovali i další hosté diskusního pořadu: Miroslav Zámečník, člen NERV, předseda dozorčí rady Lesy ČR; Luděk Niedermayer, analytik Deloitte a David Ondráčka, ředitel české pobočky Transparency International. Více méně se shodli na tvrzení, že daňové ráje nejsou nezákonné, postupně však (mimo jiné i kvůli smlouvám o zabránění dvojího zdanění) přerostly v hospodářský a následně i v politický problém prvního řádu. Odtok nejen veřejných peněz z republiky podle něj ochromuje hodpodářství i ochuzuje státní rozpočet, a tak představuje opravdu velikou potíž. Podle Davida Ondráčky jde řádově až u stovky miliard jen u mateřských společností, které představují pověstnou špičku ledovce. Je tedy třeba důsledně hlídat, kdo získává veřejné zakázky a jakým způsobem, a přitom dbát na efektivitu. „Tyto volby zatím nemají politické téma. Já je nabízím,“ obrátil se obrazně na uchazeče o poslanecká křesla.
Ekonom Zámečník doplnil, že paradoxně chráníme soukromí společností mnohem více než pověstné „daňové ráje“. Jeho kolega Niedermayer však připomněl, že přesídlení společností mimo naši republiku nemusí být nutně z kriminálního důvodu. Jednak podle něj jiné státy zajistí lepší ochranu práv vlastníků, než jaké se mohou dovolat u nás, dále zkrátka hledají nižší daňové zatížení, což byla donedávna běžná praxe, která se teprve v posledních letech stala a priori podezřelou. Teprve třetí důvod je kriminální povahy – převody peněz takovým způsobem, aby byly nedohledatelné.
Za záchranu veřejných peněz
Podle Davida Ondráčky však „daňová optimalizace přechází ve vyhýbání se daňové povinnosti“, čemuž je třeba zabránit pro „záchranu veřejných financí“. Proto volá k větší aktivitě i veřejnost, která může svým spotřebitelským chováním donutit společnosti platit daně v tuzemsku mnohdy lépe než zákony svázané mezinárodními smlouvami.
Všichni diskutující se ovšem shodli, že samotné sídlo v tzv. daňovém ráji není nic nezákonného, ovšem potíž spočívá právě v ohrožení příjmů veřejných prostředků. Podle diskutujících jde o komplexní problém, který se rodil pozvolna a dlouhou dobu a dlouhou dobu bude rovněž napravován. Může být překonán transparentností, účelností, hledáním a neopakováním chyb, což vše je ovšem podmíněno politickou vůlí. Optimisticky ji však na naší politické scéně již vidí se rodit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jma
