Rádi sice zaštiťujeme ve své nevědomosti demokracii (zejména tu přímou) výrokem „Hlas lidu, hlas boží, ale demokracie fakticky spočívá na zákonech. A ty hovoří jasně, i veřejné osoby mají nárok na ochranu svého soukromí, i když to jejich soukromí je „užší“ než soukromí běžných občanů.

Vztah expremiéra P. Nečase a vedoucí jeho sekretariátu a současně partnerky J. Nagyové propírají média už řadu měsíců, a tedy jaký div, že při tom došlo několikrát k narušení soukromí obou jmenovaných. Policie ČR tak řešila únik informací o odměnách J. Nagyové, Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) pokutoval ministerstvo vnitra na zveřejnění záznamu z jejího zatčení. Na jaře zahájil ÚOOÚ správní řízení s MF DNES kvůli zveřejnění odposlechů mezi Nečasem a Nagyovou, které podle právního názoru ÚOOÚ měly charakter soukromého rozhovoru.

K posouzení toho, zda dochází k protizákonnému narušení soukromí nebo je učiněno zadost právu veřejnosti na informace, používají soudy i ÚOOÚ tzv. test proporcionality. Ten podle autorky diplomové práce Média, veřejný zájem a soukromí veřejně činných osob Lenky Smyčkové  předpokládá, aby posuzovatelé rozhodli ve věci tří kritérií. První se týká toho, zda by např. zákazem uveřejnění nějaké informace, která by poškodila soukromí politika, bylo toto soukromí zachováno. Druhým kritériem je posouzení, zda by nutného efektu nebylo možné dosáhnout jiným způsobem, netýkajícím se základních práv a svobod (tedy ochrany soukromí). A třetím kritériem je porovnání závažnosti v kolizi stojících základních práv, přičemž je patrné, že právě toto kritérium je velmi složité k posouzení a je to právě ono, které často v soudních sporech nebo případech posuzovaných ÚOOÚ rozhoduje.