Komu byste dali hlas v druhém kolem?Anketa
Jak informoval server Novinky.cz pod titulkem „Ukrajinští novináři se kvůli novele zákona bojí o svobodu slova“, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj před pár dny podepsal novelu zákona o médiích, která umožní omezit činnost médií a novinářů v zemi bez posvěcení soudu. Například vypnutím zpravodajského webu. Ukrajinská Národní rada pro televizní a rozhlasové vysílání, jejíž členové jsou vybíráni parlamentem a Zelenského administrativou, získá širší pravomoci. „Tato zpráva je velmi dramatická nejen v ukrajinském kontextu. Lze si totiž snadno domyslet, že jde o jakýsi lakmusový papírek, podle něhož se může měnit legislativa i v jiných zemích nebo v celé EU,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Vzpomíná si přitom, že u nás se vede diskuse o regulaci internetu nejpozději od roku 2012. „Už tehdy se mluvilo o tom, že k pravomocím regulačního orgánu (u nás RRTV) přibudou také kontrolní kompetence směrem k internetovému prostředí, a dokonce i tisku. Ty hlasy přicházely z Bruselu a u nás je různí přičinliví horlivci setrvale papouškovali. Tehdy to u nás neprošlo, ale teď je tu příklad z východu. Ze země, kterou si náš premiér bere do úst vždy, když chce zdůvodnit nějaký nepopulární či nesmyslný krok: zde se lze z jeho úst nadít například teze o tom, že jde o ochranu občana před ruskými dezinfomacemi. Jaké to jsou, to už nikdo jmenovitě neříká. Stačí ta nálepka. Ostatně, úplně stejně objasňuje důvody toho zákona sám Zelenskyj,“ poukazuje mediální analytik.
Nepíšeš, jak chceme? Jsi nepřítel a kremelský šváb
Proti ukrajinskému zákonu vystoupila Evropská novinářská federace. A nejen ona. Národní svaz novinářů Ukrajiny chystanou novelu zákona označil za „největší hrozbu svobody projevu od vzniku samostatné Ukrajiny“. Poukázal také na to, že novela zákona o médiích byla připravována za zavřenými dveřmi bez konzultace s odbornou nebo širokou veřejností. „Novináři ani jiní pracovníci médií, kteří zákon oprávněně kritizují, nebyli na žádné jednání pozváni. Samotná jednání probíhala netransparentně,“ stěžuje si na svých stránkách Svaz ukrajinských novinářů. „Nu, to je běžná praxe,“ podotýká Petr Žantovský a přidává zkušenosti s těmi, které má na mysli.
„Naši cenzoři v čele s Věrou Jourovou a Michalem Klímou také nekomunikují s mnohými z těch, jichž se jimi chystaná zákonná reglementace dotýká. Jourová už před mnoha měsíci vytáhla do boje proti ‚dezinformačním‘ webům, naše vláda jich loni v únoru rovnou řadu vypnula, ačkoli k tomu neměla zákonný podklad, a ten čin byl zjevně protiústavní. Jeden by si myslel, že se vláda poučí a přizve k jednacímu stolu zástupce té sféry, jichž se náměty dotýkají, a nadto třeba odborníky z oblasti médií a především mediální legislativy. Kdepak, naši cenzoři si bohatě vystačí s kreslením čerta na vrata: Nepíšeš, jak my chceme? Tedy jsi nepřítel a kremelský šváb,“ vystihuje mediální odborník uvažování těch, co se nás pokoušejí ukrátit na svobodě slova.
Ukrajina a její přístup k demokracii má být náš vzor
Považuje za velice smutné, že v čele této štvanice jsou lidé zastupující ODS v čele s Petrem Fialou. „To ODS, jmenovitě především Ivan Langer, spolu s lidmi s ČSSD, jmenovitě Petrou Buzkovou a Miloslavem Kučerou, sepsali relativně a na svou dobu uspokojivě liberální zákon č. 231/2001 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání. Podle něj běžela naše elektronická mediální scéna jako hodinky. Loni sice v zákoně přibyla spousta europoidního balastu, ale ten zásadní směr zůstal jakž takž zachován. Tedy přinejmenším ústavní princip svobody slova. Zdá se však, že můžeme očekávat změnu k podstatně horšímu, a to v režii téže strany, kterou kdysi založil Václav Klaus a jeho lidé a které dnes vévodí kariéristé bez idejí, ale s obrovskými mocenskými ambicemi,“ obává se Petr Žantovský.
Psali jsme:
Podle něj posun v názorech a politice ODS nejlépe vyjádřil ve své novoroční glose Jiří Weigl. „Přesně zde identifikuje cestu, kterou ODS prošla až k dnešnímu stavu, který s původní ODS nemá pranic společného. Dnes je to, dodávám já, totalitarizující představitel mocenské arogance, bezohlednosti a tupé odevzdanosti zájmům docela někoho jiného, než jsou naši občané. Jestli se podaří, a ono se to nejspíš podaří, realizovat u nás něco podobného, co teď činí ukrajinský prezident, pak celých třiatřicet let polistopadového hledání demokracie vezme definitivně zasvé. A mimochodem, vypovídá to též cosi jasného o stavu dnešní Ukrajiny a jejího přístupu k demokratickým hodnotám. To má být náš vzor, pane premiére?“ obrací se mediální analytik na předsedu vlády.
Demoverze toho, co čeká tištěná média v celé Evropě
V Estonsku už nebudou v pondělí vycházet žádné papírové noviny. Tištěná vydání jsou moc drahá, píše server iRozhlas. Podle serveru estonské noviny Eesti Päevaleht od poloviny ledna přestanou vždy v pondělí vycházet v papírové podobě. Šéfredaktor Urmo Soonvald a šéf mediálního koncernu Delfi Meedia Argo Virkebau označili rozhodnutí za důsledek vyšších nákladů, včetně těch na distribuci novin. „Znamená to, že v Estonsku vždy v pondělí už nebudou vycházet ani jedny (papírové) noviny v estonštině,“ napsal místní server Err.ee. Noviny Eesti Päevaleht se už dávno zřekly sobotního vydání, a tak budou vycházet jen čtyřikrát do týdne. Papírového vydání se už dříve zřekly deníky Postimees a Õhtuleht. Hospodářský list Äripäev loni na podzim úplně zrušil tištěnou verzi a plně přešel na digitální formát.
„Je vcelku nasnadě, že tento příklad vývoje printových médií – na jazykově i regionálně malém příkladu pobaltské země – jsou jen jakousi ‚demoverzí‘ toho, co dříve či později čeká printy v celé Evropě, a možná nejen tam. Ve výhodě jsou britské, německé či francouzské printy, protože pokrývají velký jazykový trh. Spíše kvůli tradici asi nějaký čas přežijí i tisková média v Polsku a Itálii. Je jasné, že je to výsledek vývoje ve dvou směrech. Předně aktuální běsnění s cenami energií a dalších vstupů neúnosně zdražuje samotnou existenci printových vydavatelů. Ale není to jen dnešní krize. Aniž bych ji chtěl jakkoli brát v ochranu, problém s klesajícím zájmem o printy je dlouhodobý. Velmi stručně řečeno, pokles prodaných nákladů celoplošných deníků, vyjdeme-li z ověřovaných dat Unie vydavatelů, je u nás meziročně deset procent,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Tištěné deníky směřují evidentně do sféry samizdatu
Přidává proto trochu čísel na vysvětlenou. „Zatímco v červnu 1996 prodaly Lidové noviny v průměru denně cca 71 tisíc výtisků, o rok později 73 tisíc, v červnu 2016 38 tisíc a loni v červnu (poslední zveřejněné ověřené údaje) to bylo už jen 22 tisíc. Obdobně lze sledovat poklesy i u dalších deníků. Hospodářské noviny za stejné sledované období spadly ze 122 tisíc v roce 1996 na současných 26 tisíc. Právo mělo v roce 1996 prodaný náklad 215 tisíc, loni v červnu pouhých 48 tisíc. A MF Dnes prožila sestup z někdejších 347 tisíc na aktuálních 80 tisíc. To jsou dramatická čísla, která svědčí, že printy dnes směřují do sféry samizdatu. A když se k tomu připočtou dále očekávané vzrůstající náklady, půjdeme zřejmě brzy estonskou cestou,“ tuší mediální odborník.
„Když o tom mluvíte s lidmi z printů, obvykle to vysvětlují nárůstem čtenosti webových zpravodajských a názorových serverů. Ale to jistě nebude jediný důvod. Jak plyne z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění ze září 2021, které periodicky zkoumá důvěryhodnost vybraných společenských institucí pro občany, pak tištěná média sklidila celých 56 procent těch, kteří printům nedůvěřují. Hůř dopadly už jen církve a politické strany. O ten zhruba poloviční podíl nedůvěry (kolem 55 a 56 procent) vůči důvěře (mezi 37 a 39 procenty) se printy perou s neziskovými organizacemi. Tato fakta snad ani žádný komentář nepotřebují,“ myslí si Petr Žantovský.
Čeští elfové jsou zdroj mimo jakoukoli relevantní diskusi
Boj o Hrad na dezinformační scéně. Terčem jsou Pavel a Nerudová, vytrubují do světa SeznamZprávy. Dezinformátoři prý nejvíce cílí na generála Petra Pavla. Jejich podporu naopak má kandidát SPD Jaroslav Bašta. „Samozřejmě, že s každým dnem ubíhajícím do data prvního kola prezidentské volby roste a ještě dál poroste nemilosrdný konkurenční boj, neštítící se využívat jakékoli prostředky k posílení vlastního chlebodárce a poškození jeho protivníků. Nejinak se to děje i dnes. Seznam Zprávy tvrdí, že se zvyšuje aktivita ‚dezinformační scény‘, která útočí na některé z kandidátů. Nejvíce to prý schytává generál Petr Pavel a nově i Danuše Nerudová. Kde na to Seznam Zprávy přišly? Inu, plyne to údajně z jakési ‚analýzy‘ skupiny Čeští elfové,“ odkazuje mediální analytik na povedenou partičku.
„Už fakt, že jde o anonymní aktivitu, z níž známe jmenovitě jen Boba Kartouse, dříve ředitele Pražského inovačního institutu, dnes poradce ministra školství Balaše, staví tento zdroj mimo jakoukoli relevantní diskusi. Tzv. Čeští elfové jsou regulérní nátlakový propagandistický nástroj, který vždy zveřejnění něco, co nazve seriózní analýzou, aby se toho mohli zmocnit názorově příbuzní novináři a jejich političtí guruové. Co praví Čeští elfové? ‚Pokračuje a zesiluje kritika a diskreditace Petra Pavla a nově se přidává zatím nesystematická kritika Danuše Nerudové. Podle Seznam Zpráv prý ‚analytici shrnuli hlavní sdělení, která se nyní šíří ve skupinách na Facebooku, takto: ‚Jaroslav Bašta je jediným vlasteneckým kandidátem na prezidenta. Petr Pavel a Danuše Nerudová jsou nevolitelní vlastizrádci. Andrej Babiš je menší zlo‘,“ vybírá Petr Žantovský z „analýzy“.
Spojením Fialy a rozvědčíka ke zrušení Benešových dekretů
Nejčastěji prý útoky směřují na kandidáta Petra Pavla. Kolují o něm i řetězové e-maily. V jednom z takových e-mailů se například píše: „Jo, zvolte gen. Petra Pavla a pak už i Amerika nás má totálně v hrsti. Proamerický šmejd, který se neštítí ničeho. Spojením Fialy a tohoto rozvědčíka by došlo k zrušení Benešových dekretů. Lidi proberte se.“ A ve facebookových skupinách je podle elfů generál Pavel dlouhodobě označován za „příslušníka StB, kolaboranta a vlastizrádce“. „Tady je ale jeden háček. Vlastně dva. Ten první, zásadní, je masové a flagrantní porušování §182 trestního zákoníku, který jasně zapovídá porušení listovního tajemství, a zahrnuje v to i korespondenci e-mailovou. Jak je tedy možné, že nějací ‚elfové‘ znají obsahy e-mailů, které si mezi sebou občané posílají? To je skoro na trestní oznámení,“ podotýká mediální odborník.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
„A druhá výtka: Co je vlastně na těch sděleních nepravda, ponecháme-li stranou někdy zbytečně expresivní výrazivo? Petr Pavel zcela prokazatelně byl agilním členem KSČ, velice pilným kariérním vojákem a studentem kurzu pro špiony. Pokud si k tomu připočtete dlouholeté přátelství a spolupráci Petra Fialy se šéfem Sudetoněmeckého landsmanšaftu Berndem Posseltem, pak úvaha o prolnutí všech těch zájmů skutečně může vyústit v revizi poválečné legislativy včetně Benešových dekretů. Neříkám, že to nastane, ale nastat to může, a je právo každého na takovou možnost veřejně upozornit. Nebo že by už každý takové právo neměl?“ pozastavuje se mediální analytik nad takovou možností.
Spíš než o dezinformace jde o fakta, která se nehodí připomínat
„Podobně je to s Nerudovou. Je dezinformací, že vedla Mendelovu univerzitu v době, kdy propukl skandál s prodejem doktorských titulů rakouským turbostudentům? Nebo je to jen tak, že se to nesmí připomínat, protože Nerudová je pro někoho zkrátka jasná premiantka a hledat na ní škraloupy se nesmí? Pravděpodobný finalista souboje o trůn Andrej Babiš v SMS pro Seznam Zprávy napsal, že analýzu Českých elfů nečetl. ‚O podpoře nevím, vliv dezinformační scény nejsem schopen hodnotit‘, odpověděl Babiš a označil se naopak za oběť masových médií, která na něj ‚pravidelně útočí‘ a ‚lžou o jeho aktivitách‘. Myslím, že tím vyjádřil skutečnost poměrně krystalicky,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
Travolta65
