„Afghánci nejsou žádní zbabělci, i když to teď tak může trochu vypadat, když utíkají před hordami vousatých Tálibů a odhazují zbraně, které jim dali Američané k tomu, aby se před nimi bránili. Ostuda – může si říct Evropan. Jenže Evropan nevidí do duší a srdcí Afghánců. Oni totiž nejsou moc dobří vojáci. Neumějí salutovat, neumějí moc pochodovat, zato ovládají úplně jiný druh boje,“ poznamenala Procházková s tím, že tito mladíci opouštějí pravidelné afghánské armády proto, aby chránili svoje rodiny. Ty jsou podle Procházkové pro ně důležitější než afghánský stát, jenž pro ně nikdy nic neudělal.

„Nedokáže jim zajistit stáří, nevyplácí důchody, nevyplácí žádné sociální dávky, a když onemocní, nezajistí jim zdravotní péči. Proto je pro Afghánce nejdůležitější na světě nikoliv stát, ale rodina, údolí, jeho obec,“ sdělila Procházková.

Podle jejích slov ve chvíli, kdy budou uprchlické tábory přetékat uprchlíky, dají se na pochod – a třeba i k nám. A podle jejích slov musíme těm nemocným, těžce deprivovaným, unaveným a otráveným lidem pomoci. „I proto, že jsme to my, kdo jsme do té války vstoupili, kdo jsme ji nedokázali vyhrát ani uzavřít smysluplné příměří. Jsme to my, kdo jsme válku o budoucnost Afghánistánu totálně prohráli,“ uzavřela.