„Myšlenka na redistribuci běženců po EU je, jak se zdá, takzvaně nemrtvá,“ píše komentátor na svém webu Kechlibar.net a připomíná, že Němci v létě vyhlašovali, že jedním z cílů jejich předsednictví je reforma azylové a migrační politiky Unie. „Připomeňme raději, že současnou šéfkou Evropské komise je dlouholetá spolupracovnice kancléřky Merkelové Ursula von der Leyenová,“ dodává Kechlibar.
Evropská komise proto přišla s novým plánem na přerozdělování migrantů, když dlouhodobě nebyla úspěšná s navrhovanými kvótami. Součástí nového systému má být i tzv. povinná solidarita v krizových situacích. A právě několik bodů, týkajících se povinné solidarity, je podle Kechlibara zcela nesmyslných.
„Systém povinné solidarity (fuj!) v krizových situacích se má realizovat dvěma prostředky. Buď tím, že si země rozdělí běžence rovnou, nebo tím, že se postarají o návrat nějakých odmítnutých žadatelů k nim domů,“ vysvětluje Kechlibar. „Děsí mě skutečnost, že náš ministr vnitra Hamáček už ve středu řekl, že o systému repatriací je Česko ochotné diskutovat. Ony jsou totiž v té navrhované smlouvě hned dva špeky, o kterých on sám možná ani neví, protože bych tipoval, že to PDF ještě ani nečetl,“ rýpl si do Hamáčka.
„Podle německých novin je přitom v současné době u většiny odmítnutých žadatelů problém v tom, že nemají papíry. Buď proto, že dělají obstrukce sami, nebo proto, že je dělá jejich domovský stát. Ve světle této skutečnosti se mi tedy tento instrument jeví jako mimořádně nelákavý,“ píše Kechlibar, že systém navracení migrantů je doteď zcela nefunkční.
Další „špek“ našel Kechlibar na jiné straně dokumentu, kde se hovoří o použití detence. „Odmítnutí migranti bez nároku na azyl smějí být při návratové proceduře omezeni na svobodě jen individuálně, detence přichází v úvahu jen jako poslední možné řešení, a to nanejvýš na 2 × 12 týdnů, prvních dvanáct týdnů při zjišťovacím řízení před rozhodnutím o azylu a druhých dvanáct týdnů před možnou deportací. To proto, aby nebyla porušena lidská práva dotyčné osoby,“ píše Kechlibar a následně vysvětluje, co by to mohlo znamenat.
„Jinými slovy, nejen že si stát, třeba Česká republika, bude po několikaměsíční lhůtě povinen si odmítnutého žadatele o azyl, tj. ilegála, který nemá vůbec žádný právní důvod se nacházet v Evropě, převézt k sobě domů, ale ke všemu bude mít problém jej vůbec zavřít. Jaká je pravděpodobnost, že toho člověka pak ještě někdy někde najdete? Každý normální jedinec se v momentě, kdy se ocitne na svobodě, pokusí zmizet v nějakém ghettu,“ varuje komentátor a doporučuje ministrovi vnitra Janu Hamáčkovi a premiérovi Andreji Babišovi, aby návrh odmítli.
Problém s navracením migrantů do jejich zemí je podle Kechlibara nasnadě, rozvojové země si budou dobře vědomy osmiměsíčního termínu pro deportaci a budou ji všemožně zdržovat. „Zkuste si to představit. Snažíte se vrátit nějaké lidi na základě readmisní dohody zpátky do rozvojového světa – a vaše protistrana, ať už je to Afghánistán nebo Pobřeží slonoviny, ví přesně, že máte stanovenou konkrétní lhůtu, ve které byste to chtěli stihnout. Byrokracie rozvojových zemí Asie a Afriky je celosvětově známá svým vstřícným a rychlým postupem v mezinárodních záležitostech, bez jakéhokoliv sklonu k sebeobohacování, úplatkářství, úmyslnému zdržování,“ píše ironicky Kechlibar.
Největší paradox nového dokumentu Evropské komise je podle něj fakt, že o pár desítek stran dříve přiznává, že systém navracení uprchlíků nefunguje a země třetího světa nejsou ochotny přebírat vlastní občany zpět. „Toto působí dojmem, že různé kusy dokumentu nejen že psali různí lidé, ale že si to po nich nikdo ani nepřečetl. Nebo že třeba ano, ale je natolik vycvičen v absenci logiky, že mu to ani nepřijde divné. Stěžovat si na dlouhodobě pokulhávající funkčnost nějakého existujícího mechanismu a o kus dále navrhnout zavedení nových postupů, které na funkčnost toho mechanismu spoléhají, je naprosto fascinující duševní pochod,“ nechápe komentátor.
Ve stostránkovém dokumentu našel Kechlibar i další problematické pasáže, například že právo na slučování rodin se má rozšířit i na sourozence žadatele. „Ani se tam nemluví o nezletilých sourozencích, prostě jen sourozenci bez bližšího určení věku. Nemají takoví sourozenci náhodou taky manželky a děti? Jak široký pak ten strom akceptovatelných rodinných příslušníků bude?“ pokládá Kechlibar řečnickou otázku.
Fotogalerie: - Umělecké dílo na Smetanově nábřeží
„U těch, kdo nějakou formu mezinárodní ochrany dostanou, se má zkrátit doba k získání trvalého pobytu z pěti na tři roky. Prý to má být nástroj motivující k integraci do společnosti. Jak by řekl ostravský klasik: Proč, kurva, proč?“ je z návrhu EK znechucený Kechlibar a pokračuje. „Strana 85 – nárok na dávky a jiné plnění by dotyčný měl jen ve státě, kam bude přidělen. Jinými slovy, snaha zafixovat jedince přidělené do Rumunska opravdu v Rumunsku, a do Česka v Česku. To by bohužel opravdu mohlo fungovat. Všichni ti, kdo se utěšují, že by přidělení migranti stejně rychle utekli do Německa – pozor na věc!“ varuje dále Kechlibar.
Dokument má podle něj i pár pozitivních momentů, kdy by odvolání proti zamítavému rozhodnutí již nemělo odkladný účinek, aby se neprotahovalo návratové řízení. Jinak je ale nový návrh podle Kechlibara šíleně nelogický, když staví celou politiku na něčem, o čem ví, že nefunguje. „Kdyby takhle postupoval elektrikář při práci na vedení, dávno by ho to usmažilo. Bohužel ve světě úředníků se může stát, že takový druh přístupu se převtělí v platný zákon. Čtenáři moji, máme zase s čím bojovat. Tuhle příšernost musíme sklátit zpátky do sarkofágu, ze kterého vylezla. Hned teď,“ apeluje na závěr Kechlibar.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jma
