Proč a z jakého důvodu Evropa přijímá raději utečence místo toho, aby podporovala expanzi a růst vlastního národa, trápí Čecha, který žije ve Švýcarsku, ale vlastenecké kořeny mu stále pevně zůstaly. „V přírodě je přirozené, že kdo je silnější, vyhraje. U člověka se síla propojila s chytrostí a někdy i zákeřností. Samozřejmě jsme demokratický stát a smýšlíme také sociálně, což je výborné a snažím se to podporovat. Ale – začněme u vlastních lidí, kteří potřebují pomoci a jimž je přece tak těžké pomoci, jelikož nám všude něco schází. Jen si vezměte penzisty, kteří nemají peníze na léky. Lidé s různými handicapy, jež potřebují naši péči. Hlavně techniku, která je tak drahá,“ začíná své úvahy, které si vysvětluje obecně tím, že v kapitalismu je růst, ale také destrukce velmi důležitým faktorem, který náš způsob života ovlivňuje. „Proč tedy nepodporujeme vlastní růst na úkor jiných? Jako jsme to dělali doposud? Místo azylantů podporovat naše rodiny a jejich příslušníky,“ připadá mu logické.
Strhat se? Minulost
České ženy by podle Fialy vůbec nemusely chodit do práce, kdyby nechtěly. „Mohly by nám rodit děti a my bychom jim pomáhali. A kdyby chtěly dělat kariéru, tak by chodily do práce ony a my chlapi bychom se starali o rodinu anebo půl na půl,“ je přesvědčen Čechošvýcar. Stačí si prý spočítat, kolik peněz stojí dotování Řecka a všech „nesmyslných“ misí. „I integrování uprchlíků, na které budeme stejně jen dále, a tím i více platit. Většina z nich totiž do práce nepůjde. Jsou tu totiž kulturní bariéry, které se nedají překlenout – nejsou na to zvyklí,“ říká odvážná slova.
Jaroslav Fiala se svou rodinou ve Švýcarsku. Foto: Archiv J. Fialy
Osm dětí na rodinu. Němce si k tělu nepřipustí
Celé je to invaze a všichni to prý přece víme. „Oni to už nejsou zvířata, která se řídí jen instinktem síly. Oni už vyzískali zákeřnost a chytrost. Podívejte se na Francii. Růst běžné populace francouzské rodiny je 1,8 dítěte na rodinu. U muslimské francouzské rodiny je to osm dětí a většina je sociálně slabší. Islamizace těchto států je nevyhnutelná, jestliže se tomu někdo nepostaví,“ předkládá čísla, která vnímá jako jedny z nejdůležitějších. „A to se nebavíme o Německu, které má muslimů také habaděj. Sice to jsou turečtí občané, kteří jsou trošičku více kultivováni, ale stejně z 80 procent se berou mezi sebou a Němce jako takové do své blízkosti nepřipustí. Jako 99 procent jakýchkoli jiných muslimů. A když už, tak si berou naše ženy, které pak zkonvertují podle svého,“ měli by si prý všichni zde uvědomit.
Jsme humánní a nepřipustíme holocaust
Nebezpečí i pro samotnou Českou republiku je pro vlastence ze Švýcarska ještě větší, než si doma uvědomujeme. „Jelikož jsme členové, spojenci Evropské unie, musíme si uvědomit, že islamizace našich sousedů je nevyhnutelná, a tím i nezastavitelná. A to proto, že jsme velmi humánní a nikdo z nás se nepustí do holocaustů, které známe ze druhé světové války. Nazývám to Hitlerův syndrom. Vysvětlujte si to, jak chcete,“ předkládá své úvahy s tím, že bychom měli otevřít oči a podívat se dále do dějin, než je jen druhá světová válka.
Musíme pochopit, jak jsme si vlastně vybudovali naši současnost. „Kolik krveprolití zažili naši praprarodiče a jejich praprarodiče. Kolik obětí, jen abychom mluvili česky! Národní obrození, vystěhování sudetských Němců! Sami dobře víme, že roztahovačnost menšin na úkor našeho národa byla nepřijatelná. Tak proč si tahat do naší země – a tím myslím celou Evropu – lidi, kteří nelpí na našich hodnotách, naopak oni je znehodnocují a neberou je v potaz?“ pokračuje proevropský vlastenec.
Psali jsme:
Sníst vepřové, nakreslit proroka, opít se a pak možná…
Až se zislamizuje Evropa, tak i kdyby se Česká republika nějakým způsobem dokázala ubránit uprchlickým nájezdům, hrozí agrese ze strany islámské Evropy, která náš národ prý zničí. „Neboli zislamizuje tak jako tak, jelikož my Češi potřebujeme vždy silného partnera, pod jehož křídly se cítíme dobře. Jenže kdo nás bude bránit...? Rusové? A kdo z nás to chce? Naše armáda? Která? Naši muži? Vždyť nemáme ani zbraně a kde je munice…? Co bylo ve skladech, někdo vyhodil do vzduchu. A nikdo z nás ji ani nechce mít v blízkosti bydliště. Nedejbože ochota vůbec padnout za vlast, za myšlenku za budoucnost. To se už opravdu musíme dostat do sraček, aby někdo z nás povstal. Aby pak už nebylo pozdě,“ varuje.
Kritiky je všude dost, má ale rodilý Čech ze Švýcarska i řešení? „Zaprvé neudělovat žádný azyl muslimům, kterým nehrozí ztráta života v jejich zemích. Zadruhé při poskytnutí azylu se musí muslim seznámit s naší kulturou a demokratickými tradicemi – ústavou, pozřít vepřové maso, nakreslit karikaturu proroka a pak si dát deset piv, aby z něj vypadlo, co si myslí. Aby si uvědomili, v čem je ukrytá demokracie a liberalismus,“ začíná vyjmenovávat.
Zatřetí by se mělo azylantům udělovat státní občanství až po páté generaci, která se narodí na území státu, kde byl azyl vydán. „Začtvrté bych nepovolil žádnou možnost vojenské nebo politické činnosti včetně soudní a podobně. Zapáté by se měly zavést vyšší daně při více než dvou dětech na rodinu a samozřejmě možnost přídavků maximálně na dvě děti. Zbylé peníze investovat do sociálně slabších českých rodin. Zašesté zákaz nošení islámských symbolů do škol, na pracoviště, do politiky a na úřady. A zasedmé zákaz stavění mešit a jejich uskupování – jestliže se chtějí společně modlit, nemají na našem území co pohledávat, jelikož oni námi pohrdají. Katolíci jsou sice i pro ně věřící, ale jen jako otroci. Natož pak my, ateisté, jsme pro ně verbež,“ vysvětluje, proč je ve svých postojích na první pohled příkrý.
Zvířata nevykrvácejí, takže nejíst, říkal kněz
Přidává svou zkušenost, kdy slyšel, jak muslimský kazatel odpovídá na otázku jiného muslima, zda může v Čechách jíst maso. Kněz mu prý odpověděl, že v České republice je asi 70 procent ateistů. To znamená, že minimálně ze 70 procent zpracovává maso ateista a ze 30 procent křesťan. Takže si nemůže být jist, jestli maso zpracoval věřící člověk…. Mimoto se zvířata v Čechách a vlastně všude v Evropě zabíjejí nenáboženským způsobem – například kladivem a podobně, ale nikdy ne náboženským podříznutím a ponecháním vykrvácet. „Muslim by zde tedy neměl jíst žádné maso, nejen to vepřové,“ objasňuje Jaroslav Fiala.
Ten je znepokojen i tím, jak ve škole, kam chodí jeho dcera, se režim osmadvacetičlenné třídy podřizuje pěti muslimským dětem. „Každý rok pořádá škola na konci školního roku dětská představení. Naše se rozhodly, že budou tancovat. Dívky se dohodly na úboru – elastické tílko s ramínky a se sukní, velmi pohledné. Nakonec ale musely na nátlak muslimských rodičů pod tílko navléci triko s dlouhým rukávem a pod sukní měly legíny. Chcete opravdu toto?“ vznáší řečnickou otázku. Ještě by se podle něj dalo něco dělat, ještě jich v Čechách není tolik. „Albánci tímto způsobem vyhnali Srby z jejich území, které jim patřilo od věků. A my jsme tomu jen přihlíželi... Amerika byla pro nás v té době svatá a my ani nerozuměli politice. Tím nechci mluvit protiamericky a doufám, že nejsem pro nikoho moc radikální. Nechci nikomu ublížit, ale jestli to půjde takhle dál, vymřeme. Ne s holou rukou, nýbrž se zbraní – ať už politickou nebo střelnou. Ano, musíme být zákeřní i humánní zároveň, jen najít ten správný střed,“ uzavírá.
Psali jsme:
Papež nám měl říci, proč zakazuje kondomy. Seznamka už na vojně
Jaroslav Fiala dodává spoustu dalších příkladů, kdy až dnes chápe některé věci nebo mu až dnes připadají důležité, byť je dřív považoval za „prkotiny“. „I toho papeže, který kázal neužívat antikoncepci a prezervativy, už chápu. Chtěl nás před tím varovat. Jen nevím, proč to neřekl rovnou? Vždyť to věděl, že vyhyneme, jestli to takhle půjde dál. Takže, milý státe, naše rodino, vytas svoje esa a házej je na stůl. Chlapi, na holky a ploďme děti, které budou hrdé na nás jako na předky a jejich potomci zase na ně,“ vzkazuje s tím, že prioritami jsou děti, rodina, pořádek, mír, a když je nutno, tak i udeřit, a ne jen do stolu.
„Sám jsem nebyl v armádě. Žil jsem v době, kdy jsem si myslel, že armády není třeba, když uděláme sametovou revoluci,“ přiznává další svůj omyl. Jenže teď je situace jiná a on ví, že armády je potřeba. „Nejraději bych ji udělal povinnou i pro holky. Vzor izraelské armády a švýcarské domobrany. S jakýmkoli zákazem možnosti boje mimo území České republiky, s výjimkou humanitární činnosti. A aspoň by tam poznali kluky... Tříměsíční základ – uniformu a zbraň s náboji domů.
A každý rok na třítýdenní cvičení,“ padá z něj harmonogram, jak by si přípravu na obranu státu představoval. Zaměstnavatelům by z pozice státu nabídli odpisy z daní za každého vojensky činného zaměstnance. Máme se prý podívat na Poláky – ti něco tuší, sice ze druhé strany. „Měli bychom je upozornit, že nepřítel není jen na jedné straně, ale že číhá i ze druhé. To tu ještě nebylo a teď – babo, raď,“ podotýká.
Psali jsme:
Rodinná anamnéza – mezi židem a nacistou
Fialovo rodinné zákulisí není bez zajímavosti. Jeden praděda byl polský žid, druhý naopak Němec sympatizující s neonacisty. Jeho rodiče pocházejí ze Žižkova a z Vršovic. Děda prošel koncentračním táborem za to, že vstoupil do komunistické partaje už před válkou. V 17 letech byl zatčen a odsouzen. Po 3,5 roku se mu podařilo utéct. „Moje 93letá babička, která měla za manžela toho sympatizujícího nacistu, se mě zeptala, jestli jsem Čech. Já jí odpověděl: Samozřejmě jsem Čech a Čechem zůstanu. A proč je to tak důležité, babi? Neřekla ani slovo, ale oba jsme věděli. Ona sama odmítá mluvit německy. Své nejlepší kamarády mám v Čechách a i své nejkrásnější vzpomínky,“ vypráví.
Do Švýcarska odešel v 18 letech, když v roce 1993 ukončil Střední odborné učiliště jako strojní mechanik pro stroje a zařízení. Jeho matka se tehdy znovu provdala – za Čechošvýcara, který roku 1967 utekl a momentálně s ní pro změnu žije přes 20 let v Praze. „On je opravdový patriot. Proti němu jsem žabař, který mu nesahá ani po paty. Je to bývalý viceprezident československého Sokola ve Švýcarsku,“ dodává uznale. On sám prožil dětství na Praze 9 v Horních Počernicích, od 11 let žil u stanice metra Budějovická a chodil do základní školy na Zelené Lišce, která je již zrušená. „Za války tam sídlilo gestapo. Ne moc šťastné pro školu, ale jinak byla super,“ vzpomíná.
Proč se ozval do Česka právě teď?
O Českou republiku mu jde proto, že my Češi jsme zvláštní národ, který během svých dějin viděl mnohdy věci dříve než ostatní národy. Má i více zkušeností s mnoha politickými situacemi. „Počínaje Přemyslovci, Lucemburky, husity a podobně. Bohužel jsme moc malý národ, abychom pak svoje názory dokázali prosadit. A to nemluvím o svornosti. To sice bohužel haprovalo, ale vždycky jsme pak dokázali nějak ‚projít‘. Chápu i ty, kteří jsou pro přijímání uprchlíků. Ale tady jde o extremismus dvou stran, které se tupě hádají,“ říká a vzpomene excentrického profesora Milana Kohouta, který se tu „proslavil“ svými hláškami, že každý by si měl uprchlíka vzít k sobě domů.
Proč musí být slyšet jen tupce, jakým je asociál Kohout?
„Ten blázen, který tam prohlašuje, ať vezmeme jeden milion uprchlíků, na mě působí jako asociál, který se potřebuje něčím projevit. A už je jedno, čím, hlavně že je to extrémní a doleva. Nevím, proč musí být slyšet jenom tupce,“ kroutí hlavou nad zprávami z Česka Fiala, jenž nechápe, proč se nenajdou normální lidé, kteří umějí prognosticky, radikálně, a přitom sociálně a demokraticky rozhodovat.
Nepodporuje ani vystoupení z Evropské unie. „Co je to za blbost? Evropě se musí ukázat, kam chce jít Česká republika. A pak půjde vše, když se chce. Hlavní je najít řešení pro celý národ a jako takový jej upřednostňovat před vším ostatním! Samozřejmě ne genocidou, ale určitými zákony, které nebudou porušovat ústavu a budou upřednostňovat sociální zázemí Čechů jako takových,“ shrnuje a neopomene zmínit jako důležité například vyšší daně pro cizince a další opatření, které podpoří vlasteneckou soudržnost, a to, aby si každý rozmyslel, zda a proč chce do nové země přijít.
Je to podle něj důležité i proto, aby Česká republika opět ukázala dalším národům v Evropě, že můžeme žít multikulturně tím, že nikomu neubližujeme, ale musíme zároveň demonstrovat, že demokracie je to, co žijeme my zde. Ne to, co nám oni vnucují, a přitom před tím utíkají. „Je to zvláštní a paradoxní. Utíkat před něčím a pak to prohlašovat za svaté...,“ končí a propočítává možnosti armády v tom nejhorším případě. Pokud má Česká republika zhruba 35 000 vojáků ve službě a přijme 10 000 azylantů, jsou v republice tři vojáci na jednoho cizince. Máme si tedy spočítat, jaké to bude, když jich přijmeme „Kohoutův jeden milion“.
Psali jsme:
autor: Lucie Bartoš
