Měl Hayato Okamura právo ve sněmovním projevu proti svému bratru Tomiovi použít informace z jeho dětství?Anketa
5. listopadu 2024 se Donald Trump dokázal vrátit do prezidentského úřadu, když získal rekordních více než 77 milionů hlasů. Rok poté jeho vítězství připomněla ČT24 v tradiční večerní „devadesátce“.
Kromě radosti Donalda Trumpa nabídla i vzkaz poražené Kamaly Harrisové: „Někdy boj trvá dlouho, to ale neznamená, že nevyhrajeme.“
Ve studiu seděl Michael Žantovský, poradce prezidenta Petra Pavla. A s ním Jan Macháček, analytik think-tanku GLOBSEC, kde Žantovský figuruje. A také Barbora Chaloupková, redaktorka Deníku N, jehož majitelé sponzorovali Pavlovu kampaň. Výrok Petra Pavla o odporném člověku ale připomínán nebyl.
„Pamatuji si rezignovanost,“ vzpomínala Chaloupková, která výsledky sledovala v New Yorku.
„Trochu jsme věděli, že můžeme očekávat něco, co se nepodobá žádnému jinému prezidentství v dějinách USA, a v tom jsme se nezmýlili,“ přidal se Michael Žantovský. Podle Macháčka vše k Trumpově výhře směřovalo už od letní debaty, která naplno ukázala stav Joea Bidena, a on sám se divil, že jeho tým s debatou souhlasil.
Žantovský mluvil o tom, že Trumpovi se „podařilo rozbít ten pevný ořech politické korektnosti, který i nám někdy připadal trochu přehnaný“, a že ne všechny změny jsou negativní.
Redaktorka Deníku N ale uvedla, že se před debatou tři hosté shodli, že v americké společnosti se za Donalda Trumpa rozšířil strach. „Ten strach je součást politické strategie, jak Trump k vládnutí přistupuje,“ myslí si.
Žantovský souhlasí, že lidé v USA cítí strach a někteří Trumpovi odpůrci se podle něj bojí jít s příznivci do střetu. Macháček to až tak dramaticky nevnímá. U Trumpa je podle něj rozdíl v tom, co dělá a co říká. Nedávno byl v New Yorku, kde podle něj změna atmosféry zase taková není.
Lipavského rozlučka
Z USA se kromě něj nedávno vrátil i ministr zahraničí Jan Lipavský. „Z USA jsem si do Česka dovezl jasnou zprávu. Pokud Andrej Babiš nebude dále navyšovat výdaje na obranu, stane se v Česku Trumpovým nepřítelem číslo 1,“ shrnul dojmy na sociálních sítích.
Z veřejně dostupných zdrojů ale bylo možné zjistit, že končící ministr se nesešel s nikým z vlády, jen se zástupci několika neziskovek, které měly blízko k Bidenově administrativě. A natočil efektní video před novou českou ambasádou.
Jeho cesta se podle mnohých stala symbolem zahraniční politiky končící vlády. Ta kladla důraz na maximální zapojení do západních spojenectví v EU a NATO a loajální až horlivé plnění závazků. Zdůvodňování byla uváděna bezpečnostní i hodnotová.
Právě tato zahraniční politika, občas s odkazem na historii pojmenovávaná též jako „havlovská“, se stala ideovým tmelem Fialovy koalice, jinak názorově dost rozkročené. I když se sami členové vlády snažili spojovat zrod této politiky zejména s ruskou invazí na Ukrajinu, bylo možné ji pozorovat už předtím. Formativním momentem byla cesta předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan v roce 2020. Pozván tam byl už jeho předchůdce Jaroslav Kubera, ale telčský fyzikář pojal diplomatickou návštěvu jako morální misi.
Já jsem Tchajwanec
Symbolickým pro další léta se zde stalo jeho vystoupení před poslanci, kde Vystrčil pronesl „jsem Tchajwanec“. On sám to vnímal jako gesto na úrovni prezidenta Kennedyho a jeho výroku „jsem Berlíňan“, se kterým silný reprezentant západní demokracie přijel vyjádřit podporu ohroženému městu. Na Tchaj-wanu byl ale jeho výrok vnímán v rámci domácí agendy.
Je známo, že tento stát na ostrově Formosa vyhlásili zástupci strany Kuomintang, když prohráli s komunisty občanskou válku v Číně. Považovali se za zástupce celé Číny, a stát proto pojmenovali Čínská republika. V posledních letech je ale ve volbách úspěšnější místní liberální strana, která se naopak chce od pevninské Číny fyzicky, obchodně i symbolicky maximálně vzdálit. Jedním ze symbolů mělo být i opuštění odkazujícího názvu státu a prosazení běžně užívaného označení „Tchaj-wan“ i oficiálně. Na změnu v ústavě neměli dostatek hlasů, ale jako vláda mohli dělat administrativní opatření.
Právě v létě 2020 byly vydány nové pasy, nikoliv na Čínskou republiku, ale na Tchaj-wan. Toto slovo se tak stalo předmětem volebního boje. Miloš Vystrčil svým zvoláním zasáhl do vypjaté vnitrostátní debaty, přičemž nebylo zřejmé, do jaké míry tento citlivý kontext vnímá.
Kritika tohoto typu bude směrem k české hodnotové diplomacii zaznívat v dalších letech opakovaně.
Dnes si jsou mnozí vědomi, že tento přístup české diplomacie je nadále neudržitelný. A zaznívají výzvy ke kompletní revizi toho, čemu se v posledních letech začalo říkat „hodnotová diplomacie“ a sdíleli ji prezident, premiér, ministr zahraničí i předsedové obou komor.
„V unii jsme přijali roli poslušného člena, který ‚nedělá problémy‘. Vztah s USA se redukoval do odevzdané orientace na Demokratickou stranu. Submisivní role satelitu velmocí nám brání pochopit současnou americkou transakční politiku. Nepřipraveni jsme i na scénář slábnoucího amerického angažmá v Evropě s požadavkem rostoucí odpovědnosti Evropanů,“ poznamenal k tomu sinolog Vít Vojta na webu Asiaskop.cz.
Naše hodnotová diplomacie je podle něj moralizující, ukřičená, ale prázdná. Místo promyšleného budování partnerství nabízí pouze gesta zaměřená na část domácích voličů. Tato gesta ale ignorují realitu okolního světa.
ParlamentníListy.cz se dozvěděly, že i mezi diplomaty v Černínském paláci v posledních letech (zejména při tradičním mítinku velvyslanců) zaznívají názory, že už by bylo načase, aby se ministerstva ujal někdo kompetentní.
V nedávné minulosti jsme se opakovaně věnovali třeba dění na velvyslanectví v Etiopii, kam byl jako diplomat vyslán člověk blízký Janu Lipavskému a jeho působení skončilo mezinárodním skandálem.
Stále častěji zaznívá, že „havlovská diplomacie“ je diplomacií éry devadesátých let, kdy Západ v čele byl nezpochybnitelným lídrem světa.
„Připravit se na zítřejší bitvy místo bojování těch včerejších. Naučit se umění možného místo hysterického moralizování a strašení. Hledat průniky na konkrétních tématech místo dalšího hloubení foltýnovských příkopů napříč společností,“ popsal nové zásady ještě před volbami Jan Zahradil, dlouholetý europoslanec, který má stát za zahraničním programem Motoristů sobě.
Nová vláda v programovém prohlášení jako hlavní priority zahraniční politiky vytyčuje principy státní suverenity, národní odpovědnosti a ochrany českých občanů ve spojení s prosazováním jejich národních zájmů a ekonomických priorit. „Budeme prosazovat realistickou, profesionální a pragmatickou zahraniční politiku vycházející z českých zájmů s respektem vůči zahraničním partnerům,“ píše se v programu.
Kromě důrazu na dobré vztahy v rámci EU a středoevropského regionu se v programovém prohlášení mluví o strategických vztazích s USA a současně s ostatními klíčovými globálními mocnostmi „dobré nebo alespoň standardní vztahy“.
Pokud jde o USA, všichni si jsou vědomi, že s prezidentem Trumpem se jejich role ve světě mění. Jan Macháček jej pojmenoval jako „transakčního člověka“ a i jiní se domnívají, že hájí zájmy právě tam, kde to pro USA považuje za výhodné.
Podle Erika Besta vnímá Trump současnou českou vládu jako spojence, kteří se na svět dívají podobně jako on a sdílejí jeho odpor vůči dosavadnímu liberálnímu establishmentu. V rámci nové české vládní koalice už zazněly výzvy k inspiraci americkým zákonem FARA při regulaci neziskového sektoru.
Jan Zahradil opakovaně doporučoval navazování kontaktů s konzervativními think-tanky, které se v posledních letech staly důležitým zdrojem Trumpovy politiky.
„Devadesátková“ zahraniční politika dnes v každém případě čím dál více lidem přijde zastaralá.
I přes prostor, který dostává v televizní „devadesátce“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 6 čtenářů)
Potřebujeme změnit naši zahraniční politiku?
autor: Jakub Vosáhlo
