V čele Sovětského svazu stáli lidé, které nikdo nevolil. Dostali se do vedení státu revoluční cestou, předchozího vládce – cara Mikuláše II. – nechali zabít, i s rodinou. V následné občanské válce v Rusku tekly potoky krve, ale jednoho dne rudí vyhráli a začali upevňovat svou moc. Své odpůrce vraždili či posílali do pracovních táborů na Sibiři.

Sovětský svaz sice měl parlament, ale šlo v podstatě jen o loutkovou instituci. Skutečnou moc držela v rukou úzká skupina ústředního výboru komunistické strany. Tito vládci se celá desetiletí snažili předělat občany různých národů k obrazu svému, aby nakonec utvořili všem společný státní celek, který vezmou za svůj.