„Každý z nás většinou na přelomu roku bilancuje a sluší se připomenout modlitbu, kterou se modlí každý den na jeho sklonku Židé, modlitbu, která je v Písmu svatém: `Nahý jsem na svět přišel, nahý z něj odejdu. Dobré od Boha přijímáme a zlé bychom přijímat neměli? Bůh dal, Bůh vzal. Buď jméno Páně pochváleno.` Platí to určitě pro osobní zážitky každého z nás – potkaly nás věci krásné, úžasná setkání, povzbudivé okamžiky, ale také často nemoci, smrt blízkých, problémy. Platí to ovšem i pro církev jako takovou. Náš život není naplněn jen pozitivními prožitky, měli bychom umět přijímat i to, čemu tak docela nerozumíme, co nás mnohdy vystavuje zkoušce," upozorňuje kardinál.

Napjaté vztahy státu a církve jsou snad minulostí

Vzpomíná např. na to, že jsme si v minulém roce připomněli sté výročí vypuknutí první světové války, která znamenala rozvrat hodnot, jež byly do té doby ctěny, jako jsou úcta k životu či rodině. V první i druhé světové válce se lidské životy zdály být bezvýznamnými.